OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Pre mňa prvé zoznámenie s Krefeldskými bardmi. Nahrávka, ktorú som v prehrávači moril veľmi dlho. Je v nej pre mňa kus silnej nostalgie, no aj po rokoch má stále svoju silu, pričom je u mňa stále pomyselnou dvojkou v celej diskografii Blindov.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Přeci jen slabší než Imaginace, ale i tak veledílo :))
Nedávno jsem náhodou slyšel tohle album a stále říkam pecka
Album Somewhere Far Beyond považujem za prvé z tých "veľkých", ktoré kapela natočila. Nachádza sa tu niekoľko zásadných skladieb Blind Guardian, medzi ktoré určite patrí agresívna Journey Through The Dark, melodická Theatre Of Pain, nádherná vybrnkávačka The Bard´s Song - In The Forest, či velmi dynamická Somewhere Far Beyond. Niektoré trashové pasáže mi pripomínajú staré albumy Metallicy. Celkovo sa jedná o slušné album, ktoré udalo smer a kapela v nasledujúcich rokoch ukázala svoju genialitu.
It s a kind of magic here.
Velký příběh, monumentální hudba, geniální hráčské výkony. Co chcete víc?
-bez slovního hodnocení-
Ešte lepší ako predchodca, ale Imaginations a Nightfall mám radšej.
Od první do poslední skladby je to nášup, nenapadá mě jediné slabé místo. Strážci na Somewhere Far Beyond položili laťku pro své konkurenty do nedohledných výšin, ze kterých shlíží na ostatní dodnes.
Tohle album je nádherné. Hansi měl tenkrát koule a skladby takovou sílu, že jsem sotva popadal dech. Somewhere Far Beyond, Time What Is Time, Bard Song, Journey Through The Dark, Quest For Tanelorn – to jsou powermetalové hymny, při kterých mi dodnes běhá mráz po zádech. Skvost!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.