OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Kapelu Amaranthe považujem za najváčší objav metalovej scény posledných rokov. Je velmi ťažké byť pre mňa voči týmto sympatickým Švédom úplne objektívny. Z pozície človeka, ktorý miluje metal, ale nevadí mu ani dobrá tanečná hudba musím uznať, že oni to vedia skĺbiť naprosto dokonale. Ako by to mohlo vyzerať ukázali už Nightwish v skladbe Wish I Had An Angel, Amaranthe idú v tomto smere o poriadny kus ďalej a ide im to skvele. Oproti debutu je The Nexus prepracovanejší, vyzretejší, popovejší aj tanečnejší, ale moment prekvapenia sa trochu vytratil. Napriek tomu skladby The Nexus a Razorblade sú naprosto úchvatné metalovo-popové hity, ktorým nechýba poriadna dávka energie, živelnosti, melodiky aj potrebnej chytlavosti. Takto to vyzerá keď sa správne nakombinuje to najlepšie z naprosto protichodných hudobných prúdov. Osobne milujem kontrast a Amaranthe mi ho v skladbách ako Afterlife, Stardust či Theory Of Everything dávajú viac než dosť. K tomu treba pripočítať krásne gitarové sóla, ktoré skladbám dodajú ten správny lesk.
Debut beru, ale tohle je hodně slabé. Hudebně naprosto totožné s debutem, ale takový slabší odvar. Není to tak chytlavé ani nápadité. Úplný průser to ještě není, ale obávám se, že další album v tomto stylu už bude nepokrytá sračka
Krom páru výborných hitovek ve svérázném stylu se na zbytku alba objevují nezajímavé power prvky, které ho nezachrání...škoda
Veľa som toho z roku 2013 nepočul, ale "The Nexus" ma bavil jednoznačne najviac. Je to v podstate to isté ako debut, ale mne sa to zdá omnoho lepšie. Skvelá nahrávka na ktorej ma bavila každá jedna pesnička - preto na last.fm som dal všetkým skladbám označenie "loved", čo sa mi nestáva skoro nikdy :) Veď také pecky ako "Invincible", "Theory of Everything", "Stardust", "Infinity" a tak ďalej si nejde nezamilovať :) Plusové body patria aj za pozerateľné klipy, ktoré ma normálne nezaujímajú. Už teraz sa teším na nový album!
Naprosto otřesná věc. Tohle není ani dobrý metal ani dobrý pop a bohužel ani dobrý disco! Skladby jsou naprosto na jedno brdo, ve všech se střídají ty samé vokální party a z elektroniky se na vás hrnou ty nejteplejší zvuky, co kdy....
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Toto ma prestalo baviť ešte skôr než som to prvýkrát celé dopočúval. Snáď sa k tomu ešte niekedy vrátim, zatiaľ bohužiaľ takto.
keď pop s metalom,tak jednoznačne takto
Viac to pripomina eurodance styl nez metal, ale bavi ma to dost.
-bez slovního hodnocení-
Do auta na prebudenie dobre.
-bez slovního hodnocení-
SHIT
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.