OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Najlepšie album od Apocalypticy. Kapela sa tu predstavuje v životnej forme a už dnes je jasné, že lepšie album títo Fíni nenatočia. Velmi pomohlo aj zapojenie bicej súpravy a skladby tak dostávajú väčšiu šťavu. Je to zároveň posledné čiste inštrumentálne album. Skladby sú jedna lepšia ako druhá, stačí sa započúvať do takej Prologue alebo No Education. Silné melódie a výrazná rytmika sú poznávacími znameniami Reflections. Vynikajúce sú balady Faraway, Conclusion a Epilogue so smutno-krásnymi melódiami, ktoré vydávajú plačlivé violončelá až z toho ide miestami mráz. Podmanivá atmosféra je prítomná v Cortege, ktorá je zároveň hodne agresívna a našlapaná. Najväčším hitom albumu je Somewhere Around Nothing s výraznými bicími, tvrdými riffmi a úžasnou nosnou melódiou. V Toreador II dobre zapadajú aj iné nástroje a skladba je ovplyvnená španielskym folkom. Myslím si, že až toto album definitívne zaradilo kapelu do tých najvyšších hudobných priečok. Aj keď v súčasnosti je ich hudba na míle vzdialená od pôvodnej tvorby, ich koncerty vždy predstavovlali nevšedný zážitok. Nebolo by od veci na blížiacom sa festivale trochu viac oprášiť staršiu tvorbu.
Skvela deska.
Z dnešního pohledu jasně nejlepší album a obávám se, že už to bude jen horší a horší, což se nyní potvrzuje.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Asi nejlepší kousek z jejich autorskou tvorbou narozdíl od posledního stejnojmeného alba, kde za něco stály akorát zpíváné singly, je tady plno skvělých melodií. No a Lombrado rulez!
Určitě nejlepší album APOCALYPTICY dosud!
Sú tam výborné fláky, ale aj čistá vata, takže...
trochu trvalo kym som si tento album oblubil, ale stalo sa
Horší ako Cult, no lepší ako Apocalyptica. Najlepšie tracky: Prologue(Apprehension), No Education, Faraway, Somewhere Around Nothing, Drive, Čohkka, Resurrection, Heat, Toreador II, Epilogue(Relief). Toto bol môj prvý album Apocalypticy, druhý sa mi do rúk dostal Cult. Obľúbila som si ho, ale nie až tak ako Cult. Cult a Inquisition Symphony sú najlepšie albumy skupiny Apocalyptica. Páči sa mi, že chlapci majú svoju tvorbu, to ich posunulo o krok vpred. Apocalyptica už vo mne zostane spolu s koníkmi spojená...
-bez slovního hodnocení-
alespoň ty bicí tomu dávaj koule
Nejlepší deska Apocalypticy
apocalyptica mala radsej ostat pri tych 4 cellach, ale takto sa to tiez da pocuvat.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.