Tak při prvním poslechu jsem se v tom trochu ztrácel, ale potom už mi to začalo krásně skákat do uší. Songy Now We Die, Night Of Long Knives a Game Over skutečně chytají na první dobrou, ale to se asi po více posleších změní. Je znát, že na to MH šli trochu jinak, neboť Unto The Locust byla přeci jen dost podobná The Blackening. Je to teda poměrně dost dlouhý, asi Robík trpěl tvůrčím přetlakem:) Imaginal Cells mi přijde trochu zbytečná, ale třeba je pro tuhle fošnu nějak důležitá.
Určitě se mi to zamlouvá, ale je fakt, že MH jsou mí oblíbenci a tak nedokážu být úplně objektivní. Tak jako tak origoška ltd. už je na cestě:)