V melancholickém příšeří švédské rockové scény se právě odehrávají dramata, jejichž pravzory musí mozek smrtelníka těžce lovit až někde v hloubi let sedmdesátých. OPETH boří hranice času svojí geniální akustickou katarzí Damnation, jejich gotičtěji orientovaní kolegové z uskupení KATATONIA hřímají o poznání hlasitěji svou další emisí – albem s cynickým titulem Viva Emptiness. Není náhodou, že právě tato deska byla v kuloárech očekávána se značnou netrpělivostí a že do ní byly vkládány nemalé naděje. A už vůbec není náhodou, že toto hořkobolné společenství hudebníků očekávání vrchovatě naplnilo…

Obecně platí – není alb, která by KATATONIA nebyla schopna překonat. A tak jako Last Fair Deal Gone Down bylo o pověstný chlup zralejší než Tonight´s Decision, tak i Viva Emptiness nastavuje laťku vybroušenosti materiálu o chlup výš. Nechci zbytečně zasívat superlativy do černozemě očekávání, nejsem si jist, zda je tohle album vážně TO nejlepší, ale dozajista je nejzralejší a nejpropracovanější.

Z mistrů posmutnělé melodie se stávají mistři hudebního tvaru a vlastní tváře, přičemž rukopis minulých alb zůstává zachován, i když poněkud upozaděn. Na mysli mám především jednu kytaru charakteristicky ‚vanoucí‘ neduživým a zamženým hlasem pod nánosy metalové tvrdosti. Nová KATATONIA dovádí svou hru dál. Riffy se na jednu stranu zjednodušují (ale v žádném případě nesklouzávají k přímočarému náhulu à la Ztracený ráj 2002!), na druhou stranu jich ve skladbách přibývá podobně jako různých doprovodných efektů a náladotvorných zvukových ploch. Skvostná struktura kompozic ťukne už v úvodní záležitosti „Ghost Of The Sun“ a hned od počátku je jasné, že doby, kdy toto těleso plulo ve vlně PARADISE LOST, jsou definitivně minulostí. Ano, jisté náznaky problesknou ve skvělé „Criminals“ (zejména frázování a pokňourávající kytara dá vzpomenout nejlepších chvil britských drakobijců), ale jinak je jasné, že žák nejenže dorostl svého učitele, ale zároveň se ku prospěchu věci rozžehnal s jeho učením. Švédům velmi pomáhá zejména fakt, že pěvec Jonas Renkse roste každým dalším albem, opracovává vlastní výraz, definitivně pečetí unikátnost hudby. Sebevědomí z Viva Emptiness přímo sálá, pro kapelu náhle neexistují žádná tabu, žádná omezení – nebojácně začleňuje klukovsky hravé „tů-dů-dů“ popěvky (kolébavá „A Premonition“ a geniální folkárna „Omerta“), mistrovsky si pohrává s křišťálově křehkou atmosférou hlasu, basy a kytary, prudce střídá rozbolavěle intimní pianissima s nekompromisně řeřavými metalovými zářezy – uvnitř skladeb se blýská a jiskří změnami nálady, instrumentace… Stejně tak umí KATATONIA silné a chytlavé skladby, které krom melancholie povznesou člověka příboji čiré elektrizující energie (důkazem budiž svěží „Evidence“!). Kolika směry se oslava prázdnoty rozbíhá, aniž by upadla do osidel chaosu!

Jak to nejlépe popsat… KATATONIA zjemnila a zezpěvněla, zdrsněla a zdepresivněla… Všechny protivy výtečně zastřešené instrumentálně, textově, zvukově do zralého, propracovaného, moderního a ORIGINÁLNÍHO materiálu… Viva Emptiness! Viva tvůrčí zrání!