Skládáte rádi hlavolamy nebo puzzle? Libujete si v pocitu, když poslední kostička zapadne na své místo? Když závěrečný dílek plynule dotvoří kýžený obraz? Pak právě pro vás mám dobrou zprávu, neboť pouhý rok po skvělé „Section X“ jsou zpátky BEYOND TWILIGHT mistra Zierlera a to navíc s hodně zajímavým nápadem. Kdo zná časové prodlevy mezi nahrávkami hračičky Finna, musí si bez velkého přemýšlení dovodit, že nepůjde o běžnou řadovou desku a skutečně „For The Love Of Art And Making“ je všechno, jen ne obyčejná, všední nebo předvídatelná. Zajímá vás obsah téhle skládačky, vkusně doplněný i odpovídajícím zpracováním bukletu? Pak čtěte dál...

Můžeš říct hodně prostřednictvím vhodně uspořádaných slov
pomocí hudby však můžeš mnohem víc...

Jako drtivá většina velkých myšlenek, je i takhle jednoduchá jak facka. Pan Zierler si prostě jednou pohrával se svými kompozicemi v počítači, zkoumal, pitval, až ho napadlo něco obrátit naruby a světe div se, ono to zafungovalo. Tenhle nápad však není ani příliš originální, natož aby sám o sobě obstál jako náplň celé (byť poměrně krátké) desky, a tak přišel ještě další. Poskládat velké množství podobně rozsekaných úryvků skladeb do jednoho celku, nahrát a přihodit něco novinek již takto vymyšlených (nakonec je jich dohromady 43), tomu všemu vtisknout potřebnou soudržnost, fazónu, ladění a výsledek vsadit na společnou funkci všech přehrávačů světa - shuffle, čili náhodný výběr. Pokud se dodělají hodně abstraktní texty, jejichž přehozené pořadí nevadí, dostane tak posluchač jedním zmáčknutím kouzelného tlačítka vlastně pokaždé odlišnou nahrávku v délce téměř 40 minut. Kouzelný nápad, co říkáte?

Jenže právě v jeho realizaci to trochu skřípe. Copak o to, materiál nezklame a pokud k desce přistoupíme jako k jednomu velkému experimentu, budeme za několik poslechů tradičně pohlceni pochmurnými vizemi vrchního mučitele (pravda, spousta věcí není tak šokujících, jak by se z rozhovorů s kapelou mohlo zdát, například proklamované prohození přízvučných dob používá kde která progresivně laděná partička, ale najdou se i skutečně parádní fórky - kupříkladu celá 31, kde uslyšíte pozpátku zpívajícího Jorna Landeho i s opačně pouštěnými vzdechy a smíchem je super). To však bude platit pouze při dodržení původního vylisovaného pořadí tracků. Pokud zkusíme hrát hru na náhodu, zjistíme, že tu sice máme pokaždé novou desku, jenže při návaznosti jednotlivých částí dochází dosti často k drhnutí. A teď nemyslím takové to počítačové škubnutí, prostě ne všechny motivy na sebe přirozeně pásnou, nemají domyšleny vhodné konce, což je velká škoda a drobná chybička na kráse jinak hodně interesantní záležitosti, která si mne ale nakonec, jaký to div, stejně omotala kolem prstu.

Rozhodně tedy nezbaštíme tradiční snůšku řečí o vrcholech umění a přelomových záležitostech, to už jaksi patří ke koloritu vydávání podobně mimo metalový mainstream zaměřených alb. Přiznejme však Finnovi zajímavou myšlenku, která, ač nedotažena do stoprocentního konce, skončila jen těsně pod vrcholem. Příznivci BEYOND TWILIGHT či maďarského inženýra Rubika nemají nad čím rozmýšlet, tahle nahrávka je pro ně jasnou povinností. A snad jen pro úplnost, nehodlám spekulovat o pěveckém výkonu nového muže za mikrofonem Björna Janssona, neboť skutečně těžko rozlišit, komu který hlas patří, čili s nějakými soudy vyčkejme jeho skutečného debutu. Dočká-li se ho, pochopitelně.