Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je-li něco pevnějšího než mořský útes, vytrvalejšího než keňský běžec, nezdolnějšího než tři sta Sparťanů a věčnějšího než Řím, pak je to Joey DeMaiova víra v heavy metal. Dávno je tomu, co tito svalnatí válečníci dobývali metalová pole. Nicméně podobně jako jiné staré a ještě starší kapely se drží svého kopyta a na stará kolena již od nich nelze moc výkyvů očekávat. Že bude další album pokračováním hudební linie, která své okovy pevně zakotvila v „Louder Than Hell“ (v podstatě mnohem dříve...), je jasné asi jako, že se Joey DeMaio ráno vzbudí a zvolá: „Jsem stále králem heavy metalu!“. Ostatně nač něco měnit, k současnému stylu vedla dlouhá a strastiplná cesta a nedej Satan se inspirovat od těch, pro které MANOWAR byli vzorem. „Thunder In The Sky“ je EP, proto se mu nedostává velké recenze. Obsahuje několik nových písní, které navazují na posledních pár alb. Netřeba je nijak zvlášť představovat, ale symbolizují to lepší z jejich tvorby. Především je ale tohle EP příjemné tím, že neobsahuje ty tuny patosu, které byly na desce předchozí. Pět slušných skladeb bylo de facto to, co se nakonec vydestilovalo z „Warriors Of The World“ i „Gods Of Metal“. Jako bonusový přídavek je CD, kde je skladba „Father“ nazpívaná v patnácti různých jazycích (v češtině ne). Tohle raději komentovat nebudu. Hodnocení si pro mini CD odpustím, ale celkový dojem není špatný. Co taky po stárnoucích metalových motorkářích chtít více, než dávku slušného heavy metalu?
The Lord Of Steel (2012)
Battle Hymns MMXI (2010)
Thunder In The Sky (EP) (2009)
Gods Of War Live (2007)
Gods Of War (2007)
The Sons Of Odin (EP) (2006)
The Dawn Of Battle (single) (2002)
Warriors Of The World (2002)
Hell On Stage (Live) (1999)
Hell On Wheels (Live) (1997)
Louder Than Hell (1996)
The Triumph Of Steel (1992)
Kings Of Metal (1988)
Fighting The World (1986)
Sign Of The Hammer (1984)
Hail To England (1984)
Into Glory Ride (1983)
Battle Hymns (1982)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
