OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je-li něco pevnějšího než mořský útes, vytrvalejšího než keňský běžec, nezdolnějšího než tři sta Sparťanů a věčnějšího než Řím, pak je to Joey DeMaiova víra v heavy metal. Dávno je tomu, co tito svalnatí válečníci dobývali metalová pole. Nicméně podobně jako jiné staré a ještě starší kapely se drží svého kopyta a na stará kolena již od nich nelze moc výkyvů očekávat. Že bude další album pokračováním hudební linie, která své okovy pevně zakotvila v „Louder Than Hell“ (v podstatě mnohem dříve...), je jasné asi jako, že se Joey DeMaio ráno vzbudí a zvolá: „Jsem stále králem heavy metalu!“. Ostatně nač něco měnit, k současnému stylu vedla dlouhá a strastiplná cesta a nedej Satan se inspirovat od těch, pro které MANOWAR byli vzorem. „Thunder In The Sky“ je EP, proto se mu nedostává velké recenze. Obsahuje několik nových písní, které navazují na posledních pár alb. Netřeba je nijak zvlášť představovat, ale symbolizují to lepší z jejich tvorby. Především je ale tohle EP příjemné tím, že neobsahuje ty tuny patosu, které byly na desce předchozí. Pět slušných skladeb bylo de facto to, co se nakonec vydestilovalo z „Warriors Of The World“ i „Gods Of Metal“. Jako bonusový přídavek je CD, kde je skladba „Father“ nazpívaná v patnácti různých jazycích (v češtině ne). Tohle raději komentovat nebudu. Hodnocení si pro mini CD odpustím, ale celkový dojem není špatný. Co taky po stárnoucích metalových motorkářích chtít více, než dávku slušného heavy metalu?
The Lord Of Steel (2012)
Battle Hymns MMXI (2010)
Thunder In The Sky (EP) (2009)
Gods Of War Live (2007)
Gods Of War (2007)
The Sons Of Odin (EP) (2006)
The Dawn Of Battle (single) (2002)
Warriors Of The World (2002)
Hell On Stage (Live) (1999)
Hell On Wheels (Live) (1997)
Louder Than Hell (1996)
The Triumph Of Steel (1992)
Kings Of Metal (1988)
Fighting The World (1986)
Sign Of The Hammer (1984)
Hail To England (1984)
Into Glory Ride (1983)
Battle Hymns (1982)
Po dvoch nepodarených albumoch si u fanúšikov trochu napravili reputáciu týmto EP. Je pravda, že "prerobená" Crown and Ring je zbytočná, a baladička Father je megashit, ale zvyšok je chytlavý hevík. Druhú časť, teda jazykový kurz som viac-menej ani nepočul takže nehodnotím.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.