OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Sabotage“ je šestým albem a představuje svým způsobem završení tvůrčího potenciálu původní sestavy BLACK SABBATH. I když není posledním nahrávkou s Ozzym, je poslední ze šestice, která přívlastek „nej“ mají dodnes. Kapela k těm „nej“ přidala o pět let později další dva přídavky, ale to vyžadovalo určitý restart a to jak v sestavě, tak ve stylu hraní. Už v době předcházející nahrávání „Sabotage“ se začaly hromadit problémy, které nakonec vedly k odchodu Ozzyho, ale vezměme to po pořádku.
Velký úspěch, který se dostavil brzy po vydání prvních nahrávek, přinesl i velké potíže. Neznámí mladíci z birminghamské dělnické vrstvy, kteří se vyšvihli vysoko nad své nejvyšší ambice, se s popularitou vypořádávali dost obtížně. S alby „Paranoid“ a „Master Of Reality“ je spojen nečekaný komerční úspěch, a tak si muzikanti začali užívat naplno, nicméně období předcházející „Sabotage“ bylo pro ně tím, kdy se to začínalo zcela vymykat kontrole. Album „Sabbath Bloody Sabbath“ vydali koncem roku 1973 a poté následovalo dlouhé turné. V té době už byla kapela až po uši namočena do všemožných, život zpříjemňujících chemikálií, a tak je pomalu s podivem, že se vůbec udrželi naživu. Toho času byl například Geezer hospitalizován pro jaterní komplikace způsobené nadměrným pitím, o excesech Ozzyho snad ani není třeba mluvit.
Problémy s alkoholem a drogami byla jedna věc. Druhý kámen úrazu, byť s prvně zmíněným související, byly osobní vztahy, kdy střed mezi egy začínal převládat nad muzikantským profesionalismem. Začalo se mluvit o sólových projektech a živém albu, ale nakonec se do studia vrátili společně pro natočení další studiové desky. O to překvapivější bylo natočení tak kvalitního nahrávky, jako je právě „Sabotage“. Po technickém experimentu, který představovalo „Sabbath Bloody Sabbath“, se vrátili ke svému původnímu, hutnému rockovému stylu. Nahrávání započaté v únoru 1975 trvalo ve srovnání s minulostí poměrně dlouho, což bylo způsobeno především Iommiho produkčním perfekcionalismem. Přesto 28. července spatřila světlo světa kolekce písní, která se nakonec stala klasikou rockové historie. Mimochodem, na turné, které následovalo, dělali kapele předskokany nějací KISS. Významným krokem, který v té době kapela učinila, bylo navázání spolupráce s britským managerem Donem Ardenem. Důvod pro změnu managementu byl prostý, skupina vydělávala spoustu peněz, ale většinu z nich nikdy neviděla. Sice si dle chuti užívali drog, sexu a dalších radovánek rockových hvězd, ale i tak viděli, že jsou značně bráni na hůl. Své pocity pak ztvárnili ve skladbě „The Writ“, ve které naplno vyznívá Ozzyho ječák obarvený o zoufalství až šílenství:
The search is on so you just better run
And find yourself another way
Rob the dead, they don´t feel a thing
Leave the living for another day
Arden byl též nazýván „The Al Capone Of Pop“ pro jeho agresivní a ne vždy zcela legální obchodní taktiku. Jeho dcera Sharon, toho času jeho recepční, po něm převzala mnoho praktik a byla a stále je v pozadí Ozzyho úspěchu. Ale vraťme se zpět k „Sabotage“. Po úvodní, tvrdé a výrazné písni „Hole In The Sky“ a menším instrumentálním intermezzu, se představí zlatý hřeb večera. „Symptom Of The Universe“ je jedna z nejlepších skladeb, co tato kapela složila. Agrese, smutek, hořkost, propracovaná hudba s nezapomenutelným otiskem riffmistra Iommiho. Riffy této skladby se staly inspirací pro mnoho pozdějších kapel, především ranných thrashových spolků. Další výrazná skladba je „Megalomania“, kde na skoro deseti minutách je prezentována esence ranných BLACK SABBATH: deprese, zoufalství, pochmurný valivý rytmus, hutné riffy, společně s excitovaným, přepjatým Ozzyho hlasem. Na „Sabotage“ jsou přítomny i skladby experimentálnější povahy, jako je „Thrill Of It All“ a „Am I Going Insane (Radio)“, která končí v šíleném smíchu a postupně přechází v již zmiňovaný „The Writ“. „Sabotage“ bylo posledním skutečně mistrovským zářezem staré sestavy.
Reporter: „Do you have a drinking problem?“
Ozzy: „Yes, I can´t find a bar.“
Ozzy Osbourne
- zpěv
Tony Iommi
- kytara
Geezer Butler
- baskytara
Bill Ward
- bicí
1. Hole In The Sky
2. Don´t Start (Too Late)
3. Symptom Of The Universe
4. Megalomania
5. Thrill Of It All
6. Supertzar
7. Am I Going Insane (Radio)
8. The Writ
Forbidden (2024 Remix) (2024)
13 (2013)
The Dio Years (Best Of) (2007)
Greatest Hits (1970-1978) (2006)
The Best Of (2005)
Black Box: The Complete Original (1970-1978) (2004)
Megalomania Architect (2004)
The Sabbath Stones (Best Of) (1996)
Forbidden (1995)
Cross Purposes Live (1995)
Cross Purposes (1994)
Dehumanizer (1992)
Tyr (1990)
Headless Cross (1989)
The Eternal Idol (1987)
Seventh Star (1986)
Born Again (1983)
Live Evil (1982)
Mob Rules (1981)
Heaven And Hell (1980)
Never Say Die! (1978)
Technical Ecstasy (1976)
We Sold Our Soul for Rock & Roll (Best Of) (1975)
Sabotage (1975)
Sabbath Bloody Sabbath (1973)
Volume 4 (1972)
Master of Reality (1971)
Paranoid (1970)
Black Sabbath (1970)
Vydáno: 1975
Vydavatel: Vertigo
Stopáž: 43:44
Produkce: Black Sabbath
Studio: Morgan Studios London
Ačkoliv Tony Iommi v dobových rozhovorech označoval "Sabotage" jako návrat ke kořenům a k syrovosti prvních alb, nelze jinak než nesouhlasit. Tohle album pokračuje v sebevědomě rozehrané partii svým "krvavým" předchůdcem. Kvalitou za ním sice mírně zaostává, nicméně znovu obsahuje vše potřebné pro tvorbu BLACK SABBATH. Riffová čísla ("Hole In The Sky" a "Symptom Of The Universe") se zde střídají s orchestrálními předěly ("Supertzar") a progresivně laděnými čísly, neohlížejícími se na množství použitých partů ("Megalomania" a "Thrill Of It All"). Vše je navíc dokresleno hitovkou "Am I Going Insane", kterou lze považovat jako předzvěst věcí příštích (zejména Ozzyho sólové dráhy). Osobně tedy říkám - "velmi silné album, nicméně koncepčně trochu neujasněné" - jinak pořád klasa!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.