OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ještě ani nedozněly poslední tóny z „The Wicked Symphony“ a už se na nás žene dvojče „Angel Of Babylon“. O tom, že se Tobias Sammet rozhodl vydat dvě alba v jeden den a jaká úskalí to s sebou přineslo, již byla řeč minule. Tak by ani nemělo smysl opakovat, že jedno by bylo více než dvě. Tobias Sammet pochopitelně rozložil své lepší nápady na alba rovnoměrně, takže po relativně příznivém hodnocení z minula nezbývá, než vypíchnout pár zajímavých okamžiků i nyní. Jinak s oběma alby je to podobně jako s předchozí řadovkou „The Scarecrow“, kde se objevilo několik velmi povedených písní a zbytek byl tak trochu do počtu.
Když už jsme u alba „The Scarecrow“, neodpustím si poznámku, že nejpovedenější byla právě titulní, dlouhá skladba. Pokud jde o aktuální dvě alba, není tomu jinak. Snad proto, že u delších skladeb se Sammet nespokojil s jednoduchou, skotačivou melodií a ústřední téma se pokusil více rozpracovat. Na „Angel Of Babylon“ má takové povedené záseky dva. Jednak jde o pomalejší, závěrečný kousek s názvem „Journey To Arcadia“, kde mu svůj hlas propůjčil Bob Catley. A pak tu je famózní, dle mého soudu nejlepší skladba z obou alb, „Stargazers“. Ostatně, jak tomu bylo i na druhém dvojčeti, to nejlepší je umístěno hned na úvod. Ve „Stargazers“ se opět sešel Russell Allen a Jørn Lande, jen oproti „The Wicked Symphony“ jim do trojice asistuje Michael Kiske. Název evokuje jednu z nejslavnějších metalových písní vůbec, ale jinak jde o docela jinou skladbu i s odlišnou kompozicí, byť se nemůžu zbavit dojmu, že tam některé momenty slyším. Ve „Stargazers“ dostal dostatek prostoru kytarista Bruce Kulick, který společně Oliverem Hartmannem staví tuto skladbu poměrně vysoko i po instrumentální stránce.
S titulní skladbou se dostáváme přesně tam, kde uskupení AVANTASIA bylo očekáváno. Svižný melodický power metal říznutý elektronikou, konkrétně klapkami Jense Johanssona (STRATOVARIUS) a známý hlas Jørna Landeho. Lande je skoro jako pátý člen kapely a zpívá na většině skladeb, což není ku škodě. Pokud k počatému výčtu skladeb připočteme i nějakou tu baladu, například „Blowing Out The Flame“, máme tu základní rámec, ve kterém se album pohybuje a nijak výrazně tyto mantinely neopouští. Zazní i trochu stadiónového rocku („Alone I Remeber“), ale ten si kapelník mohl klidně odpustit. Pomalé skladby však z tohoto výčtu vycházejí nejhůře, a to platí pro obě alba. Líbivé melodie obalené cukrovou vatou, s gradací ve sborovém refrénu, se poněkud přejídají už během prvního poslechu. Ale i výjimky se najdou, to když se z reproduktorů ozývá známý chraplák Johna Olivy a vzápětí jej doprovodí velmi povedená melodie ve skladbě „Death Is Just A Feeling“. Skladba trochu připomíná „Cooperovku“ „The Toy Master“ a možná ze srovnání vychází i o trochu lépe. Zbytek alba je už víceméně standardní EDGUY materiál, ale i tak se pár chytlavých kousků najde. Kupříkladu „Promised Land“, která ve mně evokuje GAMMA RAY v nejlepších letech. Aby ne, když na kytaru hostuje Henjo Richter. Nicméně oproti „The Wicked Symphony“ je na „Angel Of Babylon“ trochu víc postradatelné vaty.
Ano, nová AVANTASIA opět a opět opakuje, co už tu bylo mnohokrát. Nepřináší nic nového a lidem, kteří melodickému metalu neholdují nemá v podstatě co nabídnout. To všechno je pravda, ale na druhou stranu se novinka pěkně poslouchá. Dát vyšší bodové hodnocení dost dobře nejde, ale i tak se AVANTASIA drží nad žánrovým průměrem.
Slušné pokračování „The Scarecrow“, ale víc jak hodinku slušné, metalové zábavy od anděla z Babylónu nečekejte.
7 / 10
Tobias Sammet
- zpěv, basa
Sascha Paeth
- kytara
Eric Singer
- bicí
Miro Rodenberg
- orchestrace
hosté:
Jørn Lande
- zpěv
Michael Kiske
- zpěv
Russell Allen
- zpěv
Bob Catley
- zpěv
Cloudy Yang
- zpěv
Jon Oliva
- zpěv
Bruce Kulick
- kytara
Oliver Hartmann
- kytara
Henjo Richter
- kytara
Felix Bohnke
- bicí
Alex Holzwarth
- bicí
Jens Johansson
- klávesy
Simon Oberender
- varhany
1. Stargazers
2. Angel Of Babylon
3. Your Love Is Evil
4. Death Is Just A Feeling
5. Rat Race
6. Down In The Dark
7. Blowing Out The Flame
8. Symphony Of Life
9. Alone I Remember
10. Promised Land
11. Journey to Arcadia
Ghostlights (2016)
The Mystery of Time (2013)
The Wicked Symphony (2010)
Angel Of Babylon (2010)
The Scarecrow (2008)
Lost In Space Part 2 (2007)
Lost In Space Part 1 (2007)
Metal Opera Part 2 (2002)
Metal Opera Part 1 (2000)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 58:54
Produkce: Sascha Paeth a Tobias Sammet
Studio: Gatestudio, Vox-Klangstudio
S "Angel Of Babylon" to mám trochu složitější. A vůbec nejde o to, že zde speed/powermetalová forma částečně přepouští místo vzdušnějšímu AOR výrazu nebo vlivům hardrockové klasiky s lehce divadelními prvky. To podstatné je, že ve mě většina zdejších skladeb nevzbuzuje až takové nadšení. Jakoby zde Tobimu tak trochu došly nápady. Uznávám opět prvotřídní produkci i vklad všech hostí - např. Bruce Kulick i Eric Singer dodali nahrávce více toho rockového šmrncu, Bob Catley lehkosti a Jon Oliva dramatičnosti, jen si myslím, že se zde prostě ředilo - ve snaze udělat výrazný detail, se tak trochu pozapomělo na výsledný dojem ze skladby samotné. Problém rozhodně nevidím v odlišném stylu od prvního dějství, právě naopak, různý odstín obou děl vítám, jen je trochu škoda mírné absence hitovosti a gradace.
Čekal jsem prostě jen další AVANTASII a přesně to jsem taky dostal. Osobně se mi moc líbilo směřování k uvolněné multižánrové desce, jak to Tobias nastínil na „The Scarecrow“. Hodně jsem se těšil na další dávkou růžovoučkého homo popu ve stylu „Lost in Space“, jenže co se nestalo. Vrchní principálové na nás hrnou rock z prava a metal z leva a heboučké elektronické pop balady aby člověk pohledal. I tak se však projektu daří uhájit pozice se ctí. Porovnávat desky mezi sebou je celkem zbytečné. Obě mají své vrcholy a hluchá místa. AVANTASIA je možná určena pro jiné publikum, než zavedený AYREON. Přesto svůj účel do puntíku plní a posluchači budou preciznější a propracovanější projekt s účastí tolika zvučných jmen hledat jen stěží.
Já jsem pro to - dát je všechny postřílet!! Na takový hnůj by měly existovat paragrafy. Tady tomu, jako bonus, ještě přitěžuje zbytnělá nadprodukce. FUJ!!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.