To bylo tehdy nekonečné čekání, co říkáte? TESTAMENT, masivně velebená thrashová sebranka, jíž se před 4 lety konečně podařilo vyvrhnout „The Formation Of Damnation“, sklízela pugety ze všech možných stran, a to i navzdory faktu, že se zas tak tolik zásadního nedělo a k nepřekonatelnému monolitu „The Gathering“ se v žádném případě přiblížit nedokázalo.

Když už se trumf neurodil, přiznejme si, že bylo příjemné zase vidět staré vlky pohromadě, a to dokonce i s navrátivším se Skolnickem. Ještě příjemnější však bylo slyšet, jak jim to stále jde od ruky. A hle, po předchozích zkušenostech nám ta čekací doba nepřišla ani tak dlouhá a už na nás páni z Nuclear Blast mávají novou fošnou s logem americké legendy.

Není nic nelogického na tom, když je od novinkového kotoučku požadováno trochu více, než jen standardní thrash metal „testamentského“ střihu, jak to bylo úspěšně předváděno na minulé řadovce a je mi zatěžko vám hned takto ze začátku oznámit, že nic víc než jen standard neservírují TESTAMENT ani letos.

Je jistě užitečné mít stále na paměti, že se členové TESTAMENT i nadále umí k řemeslu postavit jako zkušení matadoři, co se však silných nápadů týče, o takovou slávu již nejde. Novinka je prolezlá stařinou skrz naskrz, byť se zvukový expert Andy Sneap může natřásat, jakýpak to moderní kabátek pětici zase navlékl.

Právě tohle šidítko je ale dalším extrémem, který novince ničeho pozitivního nepřidá. Ukazuje totiž písně v celé své nahotě a umocňuje tak pocit z kompoziční vyhaslosti. Navíc když ani vinou sterilního zvuku nijak zvlášť nehnětají, neřežou do masa a necloumají s posluchačem ze strany na stranu. Zkrátka jen tak nekonfliktně proplouvají kolem, bez toho, aby vás poklepaly na zádech a vy si je museli začít všímat. Vše je očekávané, hodné, hlavně nikoho nešokovat, nepřekvapit, jen si to tu 50 minut odhoblovat, hodit do vínku pár ošoupaných refrénů z minulosti (podobnost „F.E.A.R.“ s „Man Kills Mankind“ čistě náhodná?), k tomu všemu přimíchat pár Alexových nahodilých sólíček, vždyť je to přeci ten jazzman, a fajront. Krásně si to pánové v letech vymysleli, viďte?

Abych jen nehanil, pár skladeb tu přece jenom nad průměrem trčí. Například titulní kus je slušnost zmínit. Hezky si to šlape v šabloně desky „The Ritual“ a rozhodně nepůsobí tak klišovitě jako např. úlisný refrén dvojky „Native Bloods“. Povedla se i první vypuštěná „True American Hate“, přestože mi červík pochybovač našeptával, že jí něco chybí. Troufám si nesměle tvrdit, že právě absence skutečné nespoutanosti, stříkající z každé noty zvukové vichřice „The Gathering“ (ach, jak paradoxně zní, že se o ni tehdy postaral právě Sneap) by mohla býti na vině. Oproti „The Formation Of Damnation“ tu nalezneme osmiminutovou baladu („Cold Embrace“), ale neradujte se předčasně, na genialitou potřísněné baladické kusy z minulého století se zdaleka nechytá, a vyznívá spíše jako omluvenka těm, kteří se minule nedočkali.

Nejhorší na tom je, že jako na objednávku zní prakticky většina materiálu. Populární syndrom nových KREATOR, totiž zavděčit se masovému posluchačstvu na úkor jakéhokoliv pokusu o risk, obtěžuje i zde. Nezvrátí to ani tradičně skvěle pějící Chuck Billy, neboť jak se říká, kde chybí pořádný scénář, výsledek do výšin nevytáhne ani ten nejlepší herec.

Požadovat překotné změny od velkých jmen sloužících metalovému kovu již několik desetiletí je vždy ošemetné. Samotní TESTAMENT však mají ve své bohaté diskografii i nejednu položku, která se vymykala standardu. Připomeňme si například „Low“, desku zářící nebývalou pestrostí, zábavností a svěžestí. „Dark Roots Of Earth“ neoplývá jediným z vyjmenovaných atributů, byť je srovnávána s o celou dospělost starší sestřičkou. A to je velmi, velmi smutné.