Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už ma nebaví písať o ďalšej kapele, o ktorej sa vie, že má najlepšie za sebou, a keby odišla pred pár rokmi, odišla by so cťou. Lenže kúzlo NEUROSIS ukrývajú práve starecké šediny, vráskavá koža, chrapľavé hrdlá a hlboké zárezy na palici života. Väčšmi si vážime ľudí, čo si zažili veľa, ak im navyše môžeme veriť každú jednu vetu. Myslím, že práve preto je nová výpoveď Američanov schopná ustáť porovnávanie s minulosťou. Tým viac, že si drží vysoko nastavený štandard a dokáže ho prekonať.
Pocta tradícii
Ubehli dva roky, odkedy sa Scott Kelly a Steve Von Till vydali naprieč Európou po stopách predkov a koncertov v nezvyčajných miestach, kam sa veľká kapela nedostane. Len málokomu by vtedy napadlo, že spomienkový predmet, ktorý si odniesli z trnavskej Synagógy, bude tvoriť ústredný motív obalu ich nového albumu.
Prastaré šípy sú napokon pekným symbolom vzrastajúceho záujmu NEUROSIS o minulosť; „Honor Found In Decay“ je skrz-naskrz tradičný aj v postupoch a nástrojoch, ktoré majú nahrávku spestriť. Nie je však len ďalším albumom NEUROSIS, ako by sa mohlo zdať. Rovnako ako šíp, tiež dokáže bodnúť a zavŕtať sa naozaj hlboko – a zakaždým spôsobiť novú bolesť.
Nauč sa nebyť pod kontrolou
Počúvajte pozorne. Noví NEUROSIS majú v sebe presne to, čo chýba novým SWANS: tiež vedia, ako znieť sakramentsky dobre, ale na rozdiel od SWANS nepôsobia nikdy strojene a chcene. Neviem, či to pripísať načúvaniu srdca miesto mozgu, o ktorom nám Steve Von Till rozprával po koncerte v Trnave. Pravdou je, že pesničková štruktúra „Honor Found In Decay“ nemá čím prekvapiť, dá sa predvídať a aj tak je devastujúca presne v momentoch, v ktorých byť devastujúca má.
Druhá skladba „At The Well“ je jednou z najlepších, aké kedy NEUROSIS zložili, a pritom až na gajdy obsahuje všetko, čo by ste od skupiny čakali. Folkový úvod a stred názorne ukážu, prečo je sólová tvorba oboch frontmanov úžasná iba v kontraste s metalovou ťažobou, nie osobitne, a zlostný vír z konca skladby zase zhodí zo stola úplne všetko, až si treba na pár sekúnd vydýchnuť a spomaliť tep.
O to viac potom vynikne príjemné prekvapenie v „My Heart For Deliverance“. Jej dobrotivá, ľahučká gitara a klavír pretnú post-metal v niečo, čo znie ako zmierenie sa so životom.
Ak by mali NEUROSIS odpískať hudobnú kariéru, práve toto by bol ten moment, kedy by mali skončiť, zbaliť sa a odísť, lebo lepšie to už byť nemôže. Albumy sa ale nekončia po troch skladbách. A tento našťastie obsahuje aj ďalšie výborné nápady, ktoré nepustia pozornosť z rúk na dlhé minúty – až do zle odhadnutého úvodu predposlednej položky. Aj to iba dočasne.
Pochodeň stále horí
Post-metal môže byť v roku 2012 formálne vyčerpaný a na ústupe, NEUROSIS sa to netýka. S dvojicou päťdesiatnikov na čele dokážu odohrať strhujúce koncerty a vytvoriť album, ktorý s ľahkosťou funguje celistvo aj v jednotlivostiach. Nemusia sa porovnávať so zásadnými počinmi z minulosti, hoci fanúšikovia budú logicky vzhliadať hlavne k nim, a nemôžu byť obvinení z obyčajného epigónstva.
„Naše dedičstvo môže byť poistené iba vtedy, ak budeme naďalej spaľovať minulosť a sadiť semiačka v jej popole,“ zaznieva v propagačnom videu k novinke. Kým ešte pred piatimi rokmi zostával priestor pre pochybnosti, či stojí za to páliť mosty a posúvať sa ďalej, dnes je jasné, že pochodeň stále horí. NEUROSIS rozdrvili pochybnosti na prach.
1. We All Rage In Gold
2. At The Well
3. My Heart For Deliverance
4. Bleeding The Pigs
5. Casting Of The Ages
6. All Is Found... In Time
7. Raise The Dawn
Již dlouho tvrdím, že u NEUROSIS není střední cesty. Buď vám očarují duši nebo se poslouchat vůbec nedají (nic si z toho nedělejte, ono to musí přijít samo, nelze se nutit).
Pokud budou pořád vydávat, tak jsem si jistý, že to vždy budou fascinující zhudebnění těch nejskličujících pocitů a to jak představitelných, tak i těch nepředstavitelných.
Pohlcující hypnóza, očistná bolest, krutá upřímnost, strhující uvěřitelnost, srdce pulsující v drážkách ... letos „Honor Found In Decay“
NEUROSIS to radši zabalí než aby měli hrát jinak.
15. října 2012
RIP
9 / 10
Jednou jsem někde četl, že pokud chcete v životě opravdu něčeho dosáhnout, musíte to udělat do třiceti let. I Einstein všechny své velké objevy zvládnul do třiceti. Nová deska NEUROSIS do této teorie vytváří trhlinu. I padesátnici totiž mohou udělat desku, o kterou se dnes snaží zástupy lidí i o třicet let mladších. A Klypso dobře popsal proč. Tím důvodem jsou hluboké vrásky, prach, pot a krev. Možnost neohlížet se vpravo a vlevo a věřit této kapele každou notu. To je dneska celkem vzácnost. Co na tom, že vokály po technické stránce (hlavně pak skladby typu „Origin“) nesou podobná stigmata jako naivistické rozpité kérky na rukou Scotta Kellyho. NEUROSIS to jinak neumí a je tomu tak dobře. Tady jsou důležité zcela jiné věci.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.