Rok se sešel s rokem a buclatý kytarový démon z Finska, Timo Tolkki, je zpět s dalším dílem své „metalové opery“ (jak já miluji tento termín!) AVALON. Společnost mu při tom dělají dávní parťáci z dob STRATOVARIUS – Tuomo Lassila a Antti Ikonen. Co říci na tento druhý díl plánované trilogie a celkově třetí část příběhu? Že má pěkný obal? Že Timo opět zlákal řadu kvalitních pěveckých osobností? Že z vlastních textů nebudete mít páru, co se v tzv. metalové opeře děje? To vše je pravda a nic než pravda. To vše zapadá do schématu, který Timo narýsoval již minulým albem. Takže proč se jím vlastně zabývat? Odpovídám, že kvůli plytkému postapokalyptickému ději, v němž se dle názvů písní kříží prvky Matrixu a Star Gate, rozhodně ne!

Nechme tedy textovou složku stranou, což ovšem u alba, které by mělo slibovat i určitou přitažlivou dějovou náplň, znamená závažnou chybu (a zákonitě body dolů). Posluchačský zážitek by tak měla slibovat symbióza skladatelských schopností Tima Tolkkiho a jeho pěveckých hostí. Předesílám, že zpěváci (až na jednu výjimku) odvedli kvalitní, tedy nadstandardní výkony. Tou výjimkou je David DeFeis (VIRGIN STEELE). Z kombinace jeho skřeků a ševelení jsem na pochybách, zda ve studiu netrpěl křečemi či obdobnými potížemi. A je to právě on, kdo spolehlivě zavraždil „Rise Of The 4th Reich“, v čemž mu byl více než nápomocen fragment antiteroristického proslovu George Bushe juniora. Je to s podivem, protože proti DeFeisovu zpěvu v rámci jeho mateřské kapely VIRGIN STEELE nemám žádných výhrad.

Každá mince má ale dvě strany a kdo má rád ostatní zaangažovaná pěvecká esa, tomu „Angels Of The Apocalypse“ udělají dozajista radost. Především těm, kteří si rádi poslechnou Fabia Lioneho (RHAPSODY OF FIRE) a Floor Jansen (NIGHTWISH, REVAMP), neboť právě těmto osobám svěřil Timo nejvíce pěveckého prostoru. Fabio přesvědčuje, že v ranku melodického metalu patří ke špičce. Tak nějak si říkám, že kdyby Tima Kotipelta ve STRATOVARIUS už omrzelo zpívat, věděl bych o více než kvalitní náhradě. Floor Jansen taky umí, o čemž přesvědčuje především v pomalé a mírně kýčovité baladě „You´ll Bleed Forever“. Velkým překvapením pro mě byla přítomnost Zacka Stevense (SAVATAGE, CIRCLE II CIRCLE), jehož Timo pověřil nazpíváním asi nejtvrdšího kousku albové skládačky „Neon Sirens“. Kvalitní zpěvák a poměrně netypická riffová věc z pera Tima Tolkkiho.

Oproti všem (mým) očekáváním tentokráte Timo opomněl vsadit na nějakou tu bleskurychlou tutovku. Novinka se totiž nese ve středním až pomalém tempu. Buď šlapavé věci (např. „Stargate Atlantis“) nebo balady (zmíněná „You´ll Bleed Forever“ a „High Above Of Me“ s výborným triem Caterina Nix, Elize Ryd a Simone Simmons). Jedinou rychlejší věcí je Fabiova sekaná „Jerusalem Is Falling“.

Na závěr se však musím zastavit u titulní devítiminutové skladby. Právě v tomto epickém majstrštyku si Timo-skladatel a čtveřice zúčastněných zpěvaček dokonale kápli do noty. Skvěle vygradovaná píseň, která svým feelingem dá vzpomenout na to nejlepší z „Elements“. Kvarteto zpěvaček zpívá, až se jim z hlasivek kouří, a posluchači nezbývá než zavřít oči a nechat se unášet tímto dokonalým hudebním spojením vstříc andělům apokalypsy. Jako skladatel tedy Timo nepřekvapil a ruku na srdce, kdo to také očekával. Je zřejmé, že své hudební průšvihy má (prozatím?) za sebou a že našel skladatelskou pohodu se svým typickým rukopisem právě v projektu „AVALON“.