Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dle kalendáře Tobiase Sammeta je letos rok AVANTASIE. Loni kupodivu nic, rok předtím EDGUY, o další rok zpět AVANTASIA a tak dále. Ne že by v tom byl podstatný rozdíl, po těch mnoha letech už opravdu ne. „Ghostlights“ jsou tak dobrá příležitost, aby se opět sešli staří známí, někteří už skoro zapomenutí, jiní živí hlavně díky tomuto projektu. Přibylo pár nových tváří, ale základní jádro zůstává stejné: Tobias Sammet, Sascha Paeth, Miro, Michael Kiske, Jørn Lande a Bob Catley.
Nová deska má v sobě všechna pozitiva i negativa svých předchůdců. Pozitiva v podobě pěkných melodií a chytlavých refrénů, kvalitního zvuku a intenzivních mohutných sborů (jestli jde v tomto případě o pozitivum, už je ovšem spíše otázka osobního vkusu). Za hlavní negativum považuji (opět) naprostou provařenost hudebních postupů, motivů a kompozic. Vše je tak příšerně schématické, až je to krásné. Invence žádná, opět je kladen hlavní důraz na melodické refrény a kouzelná hrdla významných osobností scény. Na šest let starém dvojalbu byla znatelná snaha o rozšíření obzorů, novinka se drží zaběhnutých kolejí, hrdě a bez skrupulí.
Na úvod nám zahraje špekoun Meat Loaf… ne, není to on, jen ta úvodní skladba až nezdravě cituje jeho hudbu. Třeba se v řadách hostů časem objeví osobně. Přes dlouhých dvanáct minut se rozkládá kompozice „Let The Storm Descend Upon You“, která určitě patří mezi ty podařenější věci z nové desky. Má dobrý rozjezd a pozvolné nabírání na intenzitě. Sammet už má v diskografii lepší kousky, ale tento mu určitě ostudu nedělá. Zřejmě největší úlovek za mikrofonem je Dee Snider, který se blýskne v „The Haunting“. Jenže ani jeho specifický charismatický hlas nedovede pozvednout tuto zcela unylou a nevýraznou baladu. Stejně nevděčný úkol dostal i Geoff Tate v „Seduction Of Decay“. Kde nic není…
Vodu trochu rozčeří titulní skladba, kde se do závratných výšin vyřítí Tobiasův černý kůň Michael Kiske. Marco Hietala dostal mnohem vděčnější materiál a „Master Of The Pendulum“ se tak řadí mezi nejlepší skladby nového díla. Má to elán „Élanu“ (loňský singl NIGHTWISH), slušnou kadenci a hlavně skvělý Hietalův hlas. Sharon den Adel zkrášluje další zoufale nudnou baladu (až na pár zmíněných věcí je utahanost tohoto alba hrozná). „Babylon Vampyres“ je dobrý speed metal a především skladba „Unchain The Light“ se postará o závěrečné probuzení. Dle mého soudu vrchol alba a jediná skutečně zásadní věc, kterou nicméně nebylo třeba balit do tuny cukrové vaty. Není se však třeba obávat, revoluce ve speed metalu se nekoná, už jenom proto, že si mikrofon předává Sammet a Kiske. A dál? Já nevím, těžko si něco zapamatovat…
Celkově vzato je aktuální AVANTASIA slabota, nejenom porovnáním s předchozími alby (první tři nebo „The Wicked Symphony“), ale i celkovou nenápaditostí aktuálního materiálu. Tři, čtyři pěkné písně, které si je posluchač schopen trochu zapamatovat, pak několik utahaných, zbytečných a špatných balad a zbytek alba je průměr. Půl bodu nahoru za ty tři, které trochu šlapou, ale víc ani ň. Chtělo by to tvůrčí pauzu, Tobiasi, tohle nikam nevede.
Stejně jako posledně je i novinka značně provařený a nenápaditý materiál, který nezachrání ani skvělá produkce a známé osobnosti. Netvrdím, že je to vysloveně průser, jen je to takový hezký průměr, který proletí ušima a nic po sobě nezanechá.
1. Mystery of a Blood Red Rose
2. Let the Storm Descend Upon You
3. The Haunting
4. Seduction of Decay
5. Ghostlights
6. Draconian Love
7. Master of the Pendulum
8. Isle of Evermore
9. Babylon Vampyres
10. Lucifer
11. Unchain the Light
12. A Restless Heart and Obsidian Skies
13. Wake up to the Moon
Nová Avantasia mě nepřekvapila. Čekal jsem, že příjde nová nahrávka, která nebude tak kvalitní jako dvojka Angel Of Babylon/The Wicked Symphony. Ale i tak se Tobiasovi opět povedlo předvést kvalitní heavy pop/pomp melodickou nahrávku, která potvrzuje kvalitativní standard jeho skladatelských schopností. Musím říct, že při poslechu nového alba jsem se velmi příjemně bavil. Ale jak píše autor na konci recenze. Kratší, nebo raději delší přestávka by Sammetovi neuškodila. S tím musím souhlasit.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.