Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ako počúvam albumy s Diom, musím povedať, že mi je za tým chlapíkom celkom smutno...
Zvláštní
Já jsem byl z alba okamžitě jak uhranutej - a to prosím po několikaletém ponoření se do Pink Floyd, Yes, Deep Purple, Uriah Heep atd. Teď jsem si ho zase po letech poslechl - jasně, zvuk nic moc, ale má prostě (Dio ?) nějaké charisma či co. Prostě klasika.
Já tomu možná nerozumím, ale Diovo období BS mi nějak neleze a neleze pod kůži. Heaven and Hell zkouším snad po dvacátý, a furt nic. Jo, Neon Night dobrá, Children of the Sea celkem taky, budiž i Heaven and Hell, ale že bych z toho padnul na prdel, jak bych objektivně asi měl, to prostě ne. Zvláštní. Z období mezi Ozzym a řekněme Tyrem mě baví jen Born Again.
Ja teda zbožňujem absolútne všetky éry Sabbathov a je mi jedno kto práve v tej ktorej etape spieval. Ale absolutóriium si u mňa naveky zabezpečila štvorka idúca paradoxne po sebe: Heaven And Hell, Mob Rules, Born Again a Seventh Star.
jj, taky sem to slyšel z této desky, ten obal byl taky super, imho to i tvůj otec určo přivezl z jugoslávie :ú)
Toto je môj prvý album od BS,ktorý som počul. Okamžite som žral fláky Neon Nights a Die Young. A hoci Dia nemusím, na tomto albume sa mi jeho hlas páči. Proste klasika. Vinyl, ktorý som vyhrabal u otca,ale nemal ten obal s fajčiacimi anjelmi, ale kreslenú podobizeň členov kapely (obrázok je aj v recenzii) v hnedom pozadí. Napriek všetkému éra s Ozzym u mňa vedie. Výborný album aj recenzia
Kiss of death je nádherná skladba.
Mě se na Forbiddenu líbí jen "The Illusion of Power","Kiss Of Death" a asi nejlepší z celého alba "Loser Gets It All " = tyhle 3 mají távu..ostatní stojí za prd,můžete je poslochat třeba 1000x ale nenaposloucháte je tak jak by jste chtěli,prostě to nejde :D.. kromě těch 3 je to opravdu velký propadák,tím hůže,že formálně poslední studiové album sabbatu
Já ten "slabý" Forbidden miluju od začátku do konce. Zvláště Can't Get Close Enough, titulní Forbidden a Kiss of Death! 8-)
Ok ja to nikomu neberiem že sa vam albumy s Martinom pačia ale osobne ho ako spevaka v Sabbatoch nemusim cele mi to už nepripada ako Black sabbath skušal som napočuvat tie albumy ale ani kus ma nechytili
Cozy samozřejmě uměl každou kapelu nakopnout, jeho styl bubnování byl vyjímečný.
Tyr je taková Sabathovská AOR deska, líbí se mi moc. Skvělé melodie a "hromovládné" Cozyho bicí...
Pistolero: tak to pozor,zrovna Tyr je výstavní kousek ..co píseň to skvost..
Mě tam právě Tony Martin seděl, on se zároveň změnil i zvuk.
obdobie s Tonym Martinom bola velka slabota toho spevaka som nikdy nemusel a albumy ako Tyr Headless cross Forbidden atd považujem za naslabšie obdobie Sabbathov. Jeho hlas aj ked vynikajuci my proste do hudby Black sabbath nezarezal.
Mě zas, aby těch názorů nebylo málo, na Dehumanizerovi právě sem tam lehce iritují ty chytlavý skoro někdy až poprockový refrény, bez kterých bych se klidně obešel a radši bych viděl desku celou v tom zatěžkaným, sevřeným duchu. Ale i takhle ji mám rád. A Forbidden ani Cross Purposses bych rozhodně neodsuzoval, nejsou to pravda vrcholy Sabbatů, ale na každý desce mám pár oblíbených fláků.
To Stray: Tv Criems je právě moje nejobliběnější na DH..a jedna z nej i obecně..
Prostě Mob Rules mám za jednu z nej-věcí od Black Sabbath vůbec. Výš řadím jen Sabbath Bloody Sabbath a Master Of Reality a na stejno Heaven and Hell, Headless Cross, Volume 4 a Paranoid. Třeba debut ani nemusím.
Dehumanizer je v pořádku, ale s extratřídama typu Mob Rules/ Headless Cross to srovnat nejde. Mám ho radši než Cross Purposes i The Eternal Idol ( o slabé Forbidden 95´ani nemluvím). After All je lahůdka, vadí MI spíš TV Crime.
@ Stray: Vidíš, a já ty desky miluju ve všem a podle mého Dehumanizer v ničem nepokulhává i když Buried Alive a After All (The Dead) tolik nemusím.
Tonyho Martina je taky škoda... :-'(
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = poctivý rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Zásadní milník švédských black/death metalových dějin. Druhé album SACRAMENTUM z roku 1997 se dočkalo renovace fasády. Dan Swanö odvedl vynikající práci, "The Coming Of Chaos" důkladně vyčistil, devadesátkový "spirit" však zachoval. Má radost nezná mezí.
Vložit diskusní příspěvek