NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klaním se. Je to jedno z nejlepších hudebních alb co jsem zatim slyšel. Sice Painkiller mi tam moc nesedí, ale beru ho jako trn na růži. Tohle album miluju a uctívám. Díky Chucku!
ocividne ma bodovaciu skalu len do sest,amater.. :)
Tady je to fajn, alespon si z nej budou moci delat ostatni legraci...
Napíš to priamo k hodnoteniu albumov, tu sa to príliš nehodí.
Mé hodnocení
Scream Bloody Gore 5
Leprosy 6
Spiritual Healing 6
Human 6
Individual Thought Patterns 6
Symbolic 666
The Sound Of Perseverance 5,5
Death je Legenda ktora nikdy nezapadne prachom pretoze jej neuveritelny prinos do metalovej hudby je neskutocny...a blahodarne posobi:)
Vynikající album, ale mivám s ním problémy. Jediné album DEATH, které občas neuposlouchám najednou. Pro mě jednoznačný vrchol Symbolic, který krásně plyne, stejně jako Individual a Spiritual Healing. Sound se občas táhne a vyloženě mi tam nesedí Painkiller. Je to sice vynikající verze, ale pro nějakou kompilaci, na albu mi ruší konec. Pokouším se názor změnit, ale nedaří se mi.
Nedávno jsem sjížděl diskografii Death, konkrétně ty skvostná progresivní alba od Human potento masterpiece. Co dodat, spoustu geniálních riffů a vyhrávek v poměrně krátkých skladbách. Když by byla anketa o největšího génia (jednotlivce) v dějinách metalové hudby, rozhodně bych hlasoval pro Chucka, skvělého skladatele, kytaristy (samouka!), textaře a osobitého zpěváka (na poměry žánru). Z jedné jeho skladby na Symbolic a Perseverence by jiní udělali 3. A sestava na Individual-mama mia! Hoglan-kovář technik a hlavně ta typická bublající basa Steva DiGiorgia. Jak to ten chlap dělá?!?
DJ Hooya: Potom kdyžtak napiš, jak se ti album líbí...
The Sound of perseverance je jedno z vrcholných diel death metalu. Dôkaz, že aj v tomto žánri možno zložiť nápaditý a rozmanitý album s ľahko rozlíšiteľnými skladbami.
Ten můj příspěvěk se samozřejmě vztahoval ke Control Denied :-)
Dříve když jsem poslouchal jenom death metal a opovrhoval jsem všemi těmi speed/power/heavy partami, tak sem tomu albu nemohl přijít na chuť. Ale teď s odstupem času, kdy už mám něco naposloucháno i z výše uvedených škatulek, tak mám za to, že je to setsakramentsky vyvedené dílko.
Fragile je perfektní deska s melodickým vokálem.
právě stahuju Control Denied - The Fragile Art Of Existence jsem na to moc zvědavý
....a upřímně........
volové, všechno jste zkazili... já to třeba myslel vážně
Nebo něco od Rotrový ;o)
...první sněženky jsi v dešti sháněl, běžel s nima dvanáct poschodí......
Ano a taky Kreyson - Anděl na útěku, pls
připojuji se k prosbě
Ano, tu bych si také dal ;o)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek