NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I zvývám dalas, odpověz, co si myslíš o novém albu mastodont?
Dle mého Já nikoli - tj. matka-krev-minuta
Vrcholná éra papričiek začala s Blood Sugar Sex Magik a vyvrcholila na By The Way.
V.Silver: počul si všetky albumy od Fruscianteho? No kto má rád silné melódie a hlavne akustické veci, tak ten proste radšej siahne po jeho albumoch
bigus
MI už Fruscianteho sólovky tak neimponují
Hm no a mna najviac bavi Uplift Mofo... a Mother's ... :)
DJ Hooya - skús dať do youtube.com meno john frusciante a môžeš sa zoznámiť s jeho tvorbou. Prípadne existuje aj myspace.com a aj tam je. Prinajhoršom mi napíš na mail a ja ti niečo môžem poslať
naprosto s tebou souhlasím, až na poslední větu ... jeho sólovky jsem neslyšel.
No pre mňa je vrcholná éra RHCP práve tri posledné albumy (čiže od californication). Stadium Arcadium je výborný dvojalbum, vidno, že John Frusciante už aj do RHCP dáva pocítiť svoje akustické nálady zo sólovej kariéry. A asi som jeden z mála ale ja príliš neholdujem Blood Sugar Sex Magik. A niekto by mohol spraviť recenzie na Fruscianteho sólové albumy, ktoré sú podľa mňa aspoň o jednu úroveň lepšie ako albumy od RHCP.
pan švelch
pane švelchu co jste dokazal vy že tak hloupě pišete
No posledný dobrý, a pre mna aj najlepsi album RHCP bol One Hot Minute. Od tej doby je to fakt dost zvlastne, ani nie komercne jak iné. Típci skrátka vymekli a i ked bol californication v pohode, tak s by the way som o nich stratil zaujem a stadium arcadium u mna prepadlo uz uplne.
jj, vynikající deska, překvapení roku pro mě.
To ohodnocení
...je celkem dobré.Opravdu.Stadium Arcadium je podle mě dosud nejlepší album,co kdy vydali.MOc dobrá kombinace popu,rocku a funky
je to z recky na rhchp ve sparku 6/2006. Ono by to ale klidně sedlo i na ty support lesbiens a spol. (cz top rock kapely od sony, emi...)
pal - [4.8.2006 22:53]: já jich mám, nikdy sem jim ale nepřišel na chuť!
a je to vazne o RHCHP, nejsou to treba Support Lesbiens?
švelch, co ho pamatuju, byl vždycky trefnej :))
"Většina písní balancuje na hranici impotentního středního proudu - speciálně upraveného pro mateřské školky." (J.Švelch)
Líp to snad ani nešlo říct:)))
rozumiem, ze sa to nikomu nechce pisat, ono to bolo skor zbozne prianie ako realna prosba, no s tym ze fruscianteho stara tvorba za moc nestoji si mily vike dovolim fakt nesuhlasit, ale to je subjektivne ako cela hudba...:)
Pinky - tusim v [4.8.2006 22:42] sis de facto odpovedel sam... jednak tady neni prostor ani cas, druhak Frusciante neni zadny zazrak...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek