NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nesnáším jejich zpěv!
No a mě sa páči "By The Way".
rhchp
Škoda,že neudělali 1cd asi by to bylo dost dobrý,takhle je toho nějak moc. Nedá se to pobrat. Možná časem změnim názor,ale zatim 6/10.
počítač PRAVIL, tudíž nemá cenu vést nějaké další diskuze......
Ale já bych si přece jen dovolil pár slov: Jsem velikánský fanda období Mothers.. - One Hot.. (i Uplift Mofo... byla ale výborná deska), ale nová alba se mi líbí. Californication hodně, By The Way ještě víc (není tak vyrovnaná jak předchůdce, jsou tam ale na druhou stranu pro mě jedny z nej písniček redhotů - Universally Speaking, Venice Queen aj.). No a tohle dvojalbum možná zvítězí. Uvidím, ještě to chce naposlouchat. Zatím jsem celý materiál slyšel třikrát, ale určitě se mi pozdává víc Mars. Jupiter mi přijde jako kolekce obyčejné "redhotovské rutiny", takové monotónní, chladné, odtažité (až na např. Snow, nebo určitě Wet Sand). Na Marsu je spousta skvělých věcí - Animal Bar, If, Readymate, Make You Feel Better, Death of a Martian.....
Jinak mi album připadne kytarovější a hustější, než předchůdci. Například taková (řekněme že...)zepelínovka Readymate parádně šlape, tak jak už jsem to od nich ani nečekal. Nejradši mám ale stejně ty jemnější věci. Funky hopsárny už jim nijak moc nežeru.
Skvělá deska - 8 bodů (nejméně... časem asi ještě něco přibyde)
Mne sa páčilo Californication
.
po vzhliadnuti Daniiho som sa tesil, ze sa vratili k starym casom (teda aspon trochu, no) a hovno, je to skor nastupca priserneho albumu By The Way. Nove RHChP mi proste nesedia. Tie songy su take fadne, neenergicke, nieco im chyba.... One Hot Minute forever
téhle nové desce nemůžu přijít na chuť, připadá mi nějak prázdná, vůbec mě to nebaví poslouchat, a to mám papričky jinak dost rád
one hot minute je imo velmi povedeny pop/rock... blood sugar sex magic jedna z tech povedenejsich a dulezitych rockovych placek 90. let
Ještě to nemám dostatečně naposlouchané, nicméně to vidím tak na 7/10 a to ještě mhouřím oko kvůli Fleovi.
Tyto desky to nepřekonává:
Out In L.A. (1994)
One Hot Minutes (1995)
Californication (1999)
Z téhle nové desky jem zatím slyšel jen Dani California, která se mi mimochodem velmi velmi líbí, ale stejně pro mě Papričky navždy zůstanou spojeny s Blood Sugar Sex Magik, s věcmi jako je Under the bridge, Give it away apod. Taky mám docela rád One hot minute, naproti tomu Californication jsem odzíval. Na tuhle desku jsem zvědavý.
Me tada Red Hot papricky nikdy nebraly a ani tohle neni duvod k zmene nazoru. Co ostatni?
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek