Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spíš jsem myslel "Killing Fields"...děsná skladba.
na GHUA je parádna zverina a to "Payback". Neskutočný song
no sok to tedy urcite byl. :-).
Darkness Of Christ je úvod pred najväčším zverstvom ktoré Slayer vypustili...a zverstvom parádnym...mám ho najradšej zo všetkých albumov...
Divine Intervention byl pro mě nejočekávanější deskou (krom Černé Metly) a zároveň deskou, která mě děsně zklamala. Zpětně to neni oproti tomu, co přišlo pak, tak hrozný, ale kdy jsem ho slyšel poprvé, tak MI uplně rozbolelo srdce. :) Hlavně ten nudnej, kdoví odkud vycucanej úvod, to bylo děsný.
metalirium: presne tak, takhle hrubej album do ty doby snad nikdo nenahral - u me to stoji taky dost vysoko. Paul kapelu hodne nakopl, jako ostatne kazdou, kde uhodil.
mne sa to revanie nezdá bez nápadu...je to premakaný album a skvelý bostaphov výkon...osobne ho radím vedľa klasických albumov...
zaujímavý postreh
metalirium: To nechápu. Řvaní bez nápadu.
inak God Hates Us All...dajte preč dve posledné ll a zrazu je God Hates USA...:)
som rad ze druhý South alebo Seasons nikdy nebude...osobne mám obdobie od 1993 veľmi rád
Druhý Seasons ani South už nikdy nebude. Mne by stačilo keby natočili niečo aspoň ako Divine. A tiež si myslím, že Hanneman je lepší skladateľ ako King, lebo stojí za lepšími a zásadnejšími vecami Slayer
Mne sa to celkom pozdáva.Zaujímavý zvuk
Meresz: No to jsem si taky řikal. Nevím jestli je to drzost nebo co, s tímhle obsadit pozici flagboat songu nového alba, ty už musí být řádně mimo...to je pro ostudu. Čekal bych věc typu "Seasons" nebo "South".
myslím že Slayer už nedostihnú úroveň ani Divine Intervention, čo je z môjho pohľadu veľmi dobrá placka.
God Hates Us All je výborný album
Já už mám se "Slayer z desek" problém od Divine Intervention (což je uplně opačný pohled než na tvorbu předtím), ale tohle, to snad sejme i tu hrůzu God Hates Us All.:)
tiež si myslím že ten singel je otrasný. Dúfam že to bude najhoršia vec na albume!
bohuzel se musim pripojit k pesimistum - po Psychopathy Red, ktere ma stejne frazovani jako Angel of Death a je tam prichut i Circle of beliefs(coz by ani tak nevadilo, ale obe jsou tam tak provarene servirovany), tu je skladba, ktera je uplne prazdna - ja to mel problem doposlouchat.
Kreator to asi letos vsecko pokosi. Uvidime co jeste Megadeth. Anthrax to letos zase prekombinovali.
U techto veteranu ani tak nejde natocit neco vylozene originalniho, ale udelat neco co nebude uplne zalostne.
souhlas se Strayem, je to mizerný, bez nápadu
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek