Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A pro mě je Diabolus a God Hates Us All dokonce o něco lepší než tři klasický alba od Slayer ( Reign, South a Season).
Veď ani mňa, ale o to tu teraz nejde.
pro mne je "Cowboys..." druhej zásek v diskografii Pantery, tím prvním je pro mne solidní předchozí deska "Power metal", ty předcházející alba mě vůbec neberou
U mě je "Dialobus..." "jen" solidní zásek v diskografii, nikoliv žádný základní kámen, nedejbože vrchol Slayer
VIPER: Co člověk to jiný názor:-). Pro mě je u Anthrax nedostižitelný počin " State..." a "Among...". U Slayer je u mě "Diabolus...", už pouhou nadstavbou, nikoliv tím základní kamenem v jejich diskografii
Tak to už nis sú moje problémy. :o)
ozzy: Jo, ale každý bere jako první desku od Pantery "Cowboys...", ty 4 desky předtím jako by snad k Panteře ani nepatřily. Tak samo u Meshuggah je první velkou deskou znamenitá "Contradictions..",:-)).
WARX - [7.6.2007 12:57]
Heh, no Meshuggah už fungujú okolo 20 rokov a rok výroby prvého albumu Pantery je tuším 1983, takže to už takisto nie sú žiadni mladíci. :)
WARX: We've Come For You All je podle mě nejlepší deska ANTHRAX a je z roku 2003, Diabolus In Musica spolu s RIB a SOH taky patří ke špičce v diskografii SLAYER
Ještě kdyby se tady objevily recenze na tyto zásadní alba. Stále věřím, že se jednoho dne dočkám. :-)
Natias: Asi se vezeme na stejné vlně. Green a Distortion od Forbidden jsou neskutečné desky a souhlasím, že nedoceněné. Grin od Coroner je něco tak nadčasového. Originální a jedinečné!!
To jsem rád, že s Forbidden souhlasíš. Distortion považuju za jednu z nejnedocenějších alb. A jěště jedno zásadní album po roce 1992. Coroner - Grin - 1993.
OZZY: Měl jsem na mysli staré pány:-) (Slayer,Exodus, Testament, Anthrax, Megadeth, Metallica, Kreator, Destruction, atd.) Jejich zlatou éru v porovnání s tím co vydaly po roce 1992. S tím Forbidden plně souhlasím
Včera som bol v Katowiciach na Slayer a Celtic a vzhľadom k tomu (ináč Poliaci zase dojebali čo mohli,zvuk hrozný)sa mi to začína páčiť!Chlapi už začínajú starnúť.
Průměr vzhledem k ostatním albům Slayer.
Natias: a to album je prumer Slayer nebo celkove prumerne album se vsim vsudy?
To: WARX
Forbidden -Distortion - 1995
A Meshuggah som zabudol.
jj a Machine Head
WARX - [21.5.2007 23:42]
Pantera.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Vložit diskusní příspěvek