Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
vždyť Forbidden už není, ne?
Skôr by som ho uvítal vo Forbidden alebo ešte lepšie v Sacred Reich.
Ozzy tak to aj mna a velmi.NAjlepsie v Arakaine :D :D
Mňa by ešte zaujímalo, že kde zakotví Paul Bostaph po odchde z Exodus.
no jo, Barker za bicími, to znie nádejne :o)
počkej až tento rok Testament vydají (?) desku! si na Slayer nikdo nevzpomene (myslím ty jejich poslední 2 výtvory)
Mas pravdu
Mas pravdu kazdy album od monumentalnych Slayer ma nieco do seba a novy album len potvrdzuje ze su stale schopny nakopnut prdel hudobnemu priemyslu aj po viac ako 20rokoch ucinkovania na hudobnej scene a ukazat kto je King na thrash metalovom nebi.
Co uz
Aj tak vsetci skoncime so sluchatkami na hlave pri pocuvani Kabatu :)
...no běž, běž...val, val.
:o))
shit made in Slayer.Stačilo vydat Seasons...a zabalit to.Opakující se nic nemůže s člověkem,kterou muziku chce vnímat víc intezivněji udělat.RAdši jdu o dům dál
Nho tak su tam aj slabsie kusky,ale ako celok sa mi paci...taku atmosferu to maa...achh :D:D a naj je Divine Intervention....
Prasinka3
Ja si ho nedokazem pustitod zaciatku a pocuvat az dokonca, ak ty ano tak nemam nic proti
Pre mna je Diabolus prve album Slayer ,ktore som pocul...a nesuhlasim s tym,ze je nudne.Skor je menej zivelne,ale nudne a nezaujimave nieje,ved je to najexperimentalnejsie dielo ich tvorby..super nalada je pri pocuvani tejto dosky
Prasinka2
I don't agree.
vůbec, Christ Illusion je pouze vývar z let osmdesátých .... a ještě tomu po pár posleších začne svinsky nudit
Prasinka
Diabolus In Musica je slabsi v tom, ze ma len zopar zaujimavych songov, akoby im dochadzali napady a odflakli to ku koncu... ked to porovnam s Christ Illusion tak tam sa snazili v kazdej skladbe daco nove vytvorit.
subeer, všetko bude ;o)
Já Diabolus in Musica taky rád ... hlavně první song zabíjí!
Tak hele, ted posloucham Diabolus in Musica a pokud jsem tady prohlasoval, ze vsechna alba Slayeru ma rad zruba stejne, za 9,5. Tak opravdu musim rici, ze Diabolus in Musica to u me ma za 10. Nemuzu si pomoci, me tenhle Slayer proste bavi. Mozna byste meli i zde zkompletovat mozaiku. Chybi Vam pouze 2 veci. Diky
KRAWOTR - [13.2.2007 20:33]
NAZDAR LIDI, JAK SE MÁTE? TAKY SE VÁM LÍBÍ Undisputed Attitude? MĚ SE LÍBÍ PO SEASONS NEJVÍC. BOMBA DESKA
mne sa pacia vsetky albumy od slayera...ale najviac asi ten season...no a to punkove obdobie...keby to nebol slayer thak by som to inak znasal:DDD
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Vložit diskusní příspěvek