Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
vždyť Forbidden už není, ne?
Skôr by som ho uvítal vo Forbidden alebo ešte lepšie v Sacred Reich.
Ozzy tak to aj mna a velmi.NAjlepsie v Arakaine :D :D
Mňa by ešte zaujímalo, že kde zakotví Paul Bostaph po odchde z Exodus.
no jo, Barker za bicími, to znie nádejne :o)
počkej až tento rok Testament vydají (?) desku! si na Slayer nikdo nevzpomene (myslím ty jejich poslední 2 výtvory)
Mas pravdu
Mas pravdu kazdy album od monumentalnych Slayer ma nieco do seba a novy album len potvrdzuje ze su stale schopny nakopnut prdel hudobnemu priemyslu aj po viac ako 20rokoch ucinkovania na hudobnej scene a ukazat kto je King na thrash metalovom nebi.
Co uz
Aj tak vsetci skoncime so sluchatkami na hlave pri pocuvani Kabatu :)
...no běž, běž...val, val.
:o))
shit made in Slayer.Stačilo vydat Seasons...a zabalit to.Opakující se nic nemůže s člověkem,kterou muziku chce vnímat víc intezivněji udělat.RAdši jdu o dům dál
Nho tak su tam aj slabsie kusky,ale ako celok sa mi paci...taku atmosferu to maa...achh :D:D a naj je Divine Intervention....
Prasinka3
Ja si ho nedokazem pustitod zaciatku a pocuvat az dokonca, ak ty ano tak nemam nic proti
Pre mna je Diabolus prve album Slayer ,ktore som pocul...a nesuhlasim s tym,ze je nudne.Skor je menej zivelne,ale nudne a nezaujimave nieje,ved je to najexperimentalnejsie dielo ich tvorby..super nalada je pri pocuvani tejto dosky
Prasinka2
I don't agree.
vůbec, Christ Illusion je pouze vývar z let osmdesátých .... a ještě tomu po pár posleších začne svinsky nudit
Prasinka
Diabolus In Musica je slabsi v tom, ze ma len zopar zaujimavych songov, akoby im dochadzali napady a odflakli to ku koncu... ked to porovnam s Christ Illusion tak tam sa snazili v kazdej skladbe daco nove vytvorit.
subeer, všetko bude ;o)
Já Diabolus in Musica taky rád ... hlavně první song zabíjí!
Tak hele, ted posloucham Diabolus in Musica a pokud jsem tady prohlasoval, ze vsechna alba Slayeru ma rad zruba stejne, za 9,5. Tak opravdu musim rici, ze Diabolus in Musica to u me ma za 10. Nemuzu si pomoci, me tenhle Slayer proste bavi. Mozna byste meli i zde zkompletovat mozaiku. Chybi Vam pouze 2 veci. Diky
KRAWOTR - [13.2.2007 20:33]
NAZDAR LIDI, JAK SE MÁTE? TAKY SE VÁM LÍBÍ Undisputed Attitude? MĚ SE LÍBÍ PO SEASONS NEJVÍC. BOMBA DESKA
mne sa pacia vsetky albumy od slayera...ale najviac asi ten season...no a to punkove obdobie...keby to nebol slayer thak by som to inak znasal:DDD
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek