Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak pokud jsem neslyšel nějaký fake, ale opravdu novou desku Sitra Ahra, tak musím napsat že mě na první poslech zaujala jen 3. Unguentum Sabbati. Zbytek nudné koledy.
Návrat do průměru, ani se mi to nechce znovu poslouchat. Gothic Kabbalah ušlo a Live Gothic byl povedený, škoda.
Mně to tak ani nepřijde, spís mi připadá , že od Theli jsou na albech Therion vždycky tak max. 4 dobré písně... Ale tak třeba ta alba nemám pořádně naposlouchaná, nebo(jak tu někdo v diskuzi píše), hudbě Therion už nerozumím...
Tahle kapela od Theli (včetně) je ZLO.
Tak to je docela rána do ksichtu, už jsem se těšil, jak mě Therion na příštím albu zase zklamou..
jsem rád kámo, že jsi mě v tom nenechal samotného *utírá slzy*
.
NEEEEEE NEEEEEEEEEEEEe to nemůže být pravda taková dobrá parta.. pojď Hooyo pobrečíme spolu .. naše piva budou slaná slzami našema... milda možná taky upustí slzičku
co je to za blábol? :o))) kdy?
Žiadne příšte už nebude..kapela sa rozpadla
Dobře si pamatuju, jak jsem se po zveřejnění recenze těšil, až si album poslechnu. Nadšená hlavní recenze a dokonce i Darkmoor dal dvojalbu nadprůměrnou známku...Po poslechu se ke mně však spíš dostavilo zkamání.. Jsem si myslel ,že po delší době Therion nahráli album, které se mi bude líbit celé... A zase nic. Líbí se mi tu tak 4 songy, ale žádný tak, že by nadchnul. Tak to třeba vyjde příště...
uvidíme, uvidíme, je to otevřené
Kalessin, stejně jako u mne :)
No, já je taky občas poslechnu moc rád. Proto bych si přečetl i názor specialistů :)
U mňa ,,vovin" a ,,theli" jednoznačne vedú v rámci discografie Therion.
No tak za to by som bol aj ja !
Theli, Vovin
Pánové recenzenti, co takhle napsat něco o albech z konce devadesátek? No?
Milda: To jsem ješte jako jediné ze starých alb Therion neslyšel... Jinak některá jejich novejsí alba spolehlivě taky zabíjí :) Ale už, bohužel, v negativním smyslu...
of darkness... mi připadá ještě jako takové rozkoukávání, spolehlivě zabíjí až Beyond Sanctorum, to je hudební slast pro mě
Neplánuje redakce ještě recenzi na smrtící debut ... Of Darkness? Nádherné dílo :)
... dalas oslavuje, milda je nestastny. ja len povzdychnem ... najlepsi album a uz potrebuju pauzu ... http://www.megatherion.com/News/Kliffoth/37. fajn, ze prisli na to, ze nemaju o com hrat. najvyssi cas. ale mam ten silny pocit, ze sa este vratia :-).
vacsina tych kapiel sa ani neda pocuvat ...podla mna vratane therionu....:((
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek