OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dříve narození (jako já), milují včechna alba Ozzyho právě proto, že je "zažili" :-))
:O))
Tak fakt asi 8,5/10...byla to horečka nad novým materiálem. Ozzmosis zas nedaj dopustit ročníky narozené 1980 a později, protože to bylo první Ozzyho album, které slyšeli, přitom oproti No Rest For The Wicked toho zas tak nenabídne. Chápu, že je jinak nastylizované, ale je prostě strašně pomalé. A účes Ozzyho koncem 80 a začátkem 90 byl nejlepší (hlavně No More Tears...stažený na temeni do toho japonskýho ohonu), nemám rád rovný neupravovaný řepy a pěšinky uprostřed.:)) Pěkně ofinku a jede.
Inak je zaujímavé, že Ozzy je do dnešných dní absolútne nespokojný s produkciou Ozzmosis. Dokonca sa raz vyjadril, že ju vyložene neznáša.
Stray: tak jasně, věc vkusu. Ale Ozzmosis má bezkonkurenčně nejlepší produkci a propracované aranžmá skladeb a především naprosto osobitou znepokojivou atmosféru (viz.I Just Want You nebo i nástavba z best ofka Back On Earth). Jo a jak tam máš v žebříčku u novinky slabší 9/10 než 1980, 1988, tak co takhle 8,5? :-)
A Budokan je podle mě taky lepší živák, už kvůli Trujillovi, Bordinovi a Zakkovým výstupům
Hergot, proč já to musím furt poslouchat?! Zas a znova! Ani spát mi to nedá. Zatracený album :-)
Už aby bol ten víkendový seriál. :O))
Live And Loud právě neni žádnej koncert. Jsou to jen úryvky z koncertu poslepovaný tak aby to znělo živě. Fádní. Budokan je pravej živák. A ůplně nejlepší je stejně bootleg z Phenixu po albu Ultimate Sin.
Marigold: Live And Loud jsem před rokem koupil 2DVD za 250,- !!! Bomba koncert.
Blizzard Of Ozz 9/10
Diary Of A Madman 8/10
Bark At The Moon 8/10
The Ultimate Sin 10/10
No Rest For The Wicked 9/10
No More Tears 10/10
Ozzmosis 8/10
Down To Earth 6/10
Black Rain 9/10 ale slabší než 9/10 u 1980, 1988.
K Ozzymu mám hodně specifickej vztah, sice mi ten dědek dneska přijde směšnej, ale zase jeho živák Live and Loud bylo první CD, co jsem vlastnil, požádal jsem tátu, ať mi koupí nějaký dobrý rock k Vánocům a on jako správný fanda BLACK SABBATH nezaváhal :o))) A Ozzmosis i NMT jsem měl svého času hodně rád.
Jen mám rád žebříčky...:-)
Blizzard of Ozz.................10
Diary of a Madman..............8
Bark at the Moon..............7,5
The Ultimate Sin...............9,5
No Rest For The Wicked......8,5
No More Tears..................10
Live & Loud......................9,5
Ozzmosis.........................9
Down to Earth...................6,5
Live At Budokan.................7
Black Rain........................6,5
Přesně tak...prostě bude víkendový seriálek všech alb.
Já bych to viděl asi tak, že "ve své době" byla všechna alba vynikající :-)
Pro mne největší Ozzyho perly - Bark At The Moon, Shot In The Dark, Killer Of Giant, Bloodbath In Paradise, Breaking All The Rules, No More Tears, I Dont Want A Change The World, Road To Nowhere, Perry Mason a ted má nakročíno Countdown´s Begun.:)
Když Ozzy, tak No More Tears a segmenty Ozzmosis... z těch 80. se mi líbí spíš jednotlivé skladby, alba mě nikdy moc nebrala...
S tím obdobím co vypsal Stray plně souhas! Ale ještě bych k tomu přidal Blizzard Of Ozz... to bylo skvělí a pocházejí z něho Ozzyho největší koncertní trháky :-)
Mě Ozzmosis přijde poněkud nemelodické. :)) Myslím tím skladby typu (Thunder, Jekkyll/Hyde, Denial a taky vedle Dreamer snad jeho nejhorší balada Old LA Tonight).
Nevím proč by se měl zbláznit? Pro mne jen nej období The Ultimate Sin (86) až No More Tears (91).
OZZY - 90s RULEZ!
Stray: ty si s zbláznil! Právě že Ozzyho éra z 80tých let je ta nejhorší (hudebně, Osbournovi po roce 2000 nepočítám) S Black Sabbath to byl zemitý a syrový začátek všeho, další dekáda napomádovaný heavy metal s naprosto šíleným Ozzyho účesem, směšnými klipy a jen pár dobrými skladbami (Shot In The Dark, Mr.Crowley, Crazy Train), No More Tears vynikalo nesktečně silným skladbami (žádné hluché místo), ale OZZMOSIS je jeho absolutní vrchol. Progresivní zvuk, výborné klávesy a opět, žádné slabé místo, k tomu vynikající klipy s jedinečnou atmosférou. Taková See You On Tne otherside nebo Thunder Underground jsou skoro jeho největší perly a tobě připadnou nudné? To je skutečně vlastnost lidí co v 80tých letech vyrostly, na svá tehdejší abla edají dopustit
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek