OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
fakt už čekám jen debatu na téma, jestli jsou lepší depešáci nebo metaláci / případně, že kdo neposlouchá heavy metal je diskofil a půjdu se podívat na rozvrh, který dny máme odpoledku a na kterou střední školu se budu hlásit
Každé JZD má dnes wifinu.
mě by spíš zajímalo, odkud se to tady všechno vzalo - stačí pár diskografií a vede se tu debata jak na základní škole či na Metalmanii pod tatíčkem votanem
Připomíná to tu debatu, zda je větší zloduch Hitler, nebo Stalin.
7 th son je album ktore sa neda opocuvat.....a s JP to bude jedine Painkiller.
Možná jen 7Th.son NE!
Dance of Death mne nebaví, to je slabé CD, zaujalo mne tam nejvíc No more Lies....ale zpět k Judasu např Painkiller přebije všechna CD od maidenů :)
Máh ho radši než Fear Of The Dark a Dances Of Death.
...
No Prayer.. se mi líbí velice. Hned první tři písničky Tailgunner, Holy Smoke a jmenovka No Prayer for Dying jsou velice silné skladby, pro které se vyplatí to album mít. Dále pak Assassin, Run Silent Run Deep či Bring Your Daughter. Krásné Hooks In You, ten výběr může ukončit. Tak jestli album s tolika dobrými písničkami si nezasluhuje pozornost tak fakt nevím :-)
nenapadna, ale vynikajuca Public Enema Number One...
No Prayer For The Dying není kontroverzní, je vynikající :-)
To: Erl
S tím Somewhere In Time plně souhlasím. Jejich tvorba na tomto albu se nevyrovná ničemu. Nádherné, melodické a stále dostatečně tvrdé. Nechápu, jak album, z kterého mrknutím oka, můžu vypíchnout minimálně čtyři singly - Wasted Years, Heaven Can Wait, DeJaVu a Alexander The Great, může být v očích velké skupiny fanoušků bráno jako podprůměr v lepším jako kontroverzní. Když už bych měl vybrat jedno album od IM který je kontroverzní (průměrný nemají) tak spíš No Prayer For Dying a Blazovy počiny. Ačkoliv všechny tři mám rád, toto bych uznal, že někdo to tak nazve.
To: difo
To že Judas Priest pomáhali formovat heavy metal k tomu bych až tak výtku neměl, ale že neexistuje jiná? Si vem takový Accept za dob Restless And Wild, Balls To The Wall. Ano vyšli později než zásadní alba Judas Priest, ale rozhodně ten žánr formovat pomáhali a dokonce jejich pozdější alba, mi příjdou daleko víc heavy než nějakej Nostrdamus - takže v tom heavy i vydrželi. Co potom Black Sabbath který položili naprosto dokonalé podhoubí ke kterému Judas Priest přidali pouze větší leather image. Rozhodně musíš zmínit hodně starých britských skupin ať je to Deep Puprle, Saxon, Samson, Whitesnake, Def Leppard, ti mají na formování také vliv. Říct Judas Priest formáci heavy metalu může jen člověk co má doba koženej obleček a nic ostatního nevidí. Neberte mě špatně, JP opravdu mají velký podíl na heavy metalu, ale napsat jak DIFO že jako jediná skupina to určitě ne :-)
Difo, a čo takto Iron Maiden?
pzp: ten album se mi nelíbí, co dál?
Když jsem znuděn a přesycen Blackem , Paganem , Ambientem tak si s chutí pustím na odreagovaní starou školu Heavy Metalu. Jako takový nestranný posluchač musím konstatovat že Judas jsou skutečně velmi nápaditá kapela. Krásně rozeznatelné postupy , vždy měly svůj osobitý zvuk a pokoušely se posunout svůj styl pokaždé o kousek dál. Krize nastala po odchodu Halforda kde přibraly sice vynikajícího Rippera ale jaksi se zbavily melodií a začaly si to šinout někam kam podle mého neměly co dělat. A nyní? Vrátil se Robert se kterým nahrály celkem obstojného a takového retrospektivního Angela a Nostradama který je skutečně zajímavý. Málo Judasovská ale přesto silná. To Mejdni mají od začátku svůj styl a nejde jim ani tak o nějaký velký posun jako spíše o skvělé písně a to se jim skutečně daří.Za naprostý vrchol jejich tvorby považuji ukrutně nedoceněné album Somewhere In Time kde předvedly svoje umění v naprosté dokonalosti. Další alba jsou pohodička dokonce i s Blazem. A dneska si drží vysoký status i když se prakticky nijak nerozvíjejí. No a k těm Accept: To jsou takový rychlejší Acéčka po Germánsku. Ale je to kovová klasika:-))
difo: a co takhle Black Sabbath?
je tu nejaky nefanusik judas priest, co si mysli to iste?
(pochybujem)
Neexistuje skupina na svete ktorá má v diskografií tak silné albumy ktoré formovali heavy metal:Sad Wings Of Destiny,Unleashed In The East,British Steel,Screaming For Vengeance,Defenders Of The Faith,Painkiller.Pri všetkej úcte fakt neexistuje.
Dj Hooya: Sin After Sin..jinak tahle diskuze je směšná. Vyčítáte tu pomstitelovi, že fanaticky miluje Judas Priest, ale např. to, co psal tušim Kebik o Maidnech, to mi příjde víc mimo než cokoliv, co tu bylo napsáno..:-)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek