THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední cd byly dobrý,kapela šlapala,ale jak se ukazuje, rodí se tady další soubor co bude hrát za každou cenu...
S tohohle přístupu je mi na blytí,takhle dávat v šanc jméno kapely,co tvořila metalové dějiny..Holt King je a vždycky na mě působil jako nepřijemnej,namyšlenej vůl (rozhovory,prohlášení,chování na podiu)...Asi mu při tetování jeho lebky někdo zasáhl mozek...
Už z úcty k Jeffovi bych dal pokoj a důstojně uložil Slayer tam kde leží třeba Type O Negative,do hudebních dějin,kde by měli důstojné místo..
Takhle to bude jen revival sama sebe něco jako předvádí ten feťák Jourgensen s Ministry..ještě by měl začít King kecat o posledním albu a pak to při dalších albech pokaždý zopakovat..fuj..
Nuž idú za zárobkom. :/
Bostaph, Dette...velmi kvalitny hrači, ale moj zaujem o nich je už prakticky na dne, kedze nemam rad neustale preskakovanie z jednej kapely do druhej. To iste Gene Hoglan...
Najradšej by som ho videl opäť vo Forbidden. :)
Jasně, dávno
V Testamente to už definitívne zabalil?
Lombardo už není co býval. Podezřele Ulrichovatí!
Bostaph hral v Slayer neskutočné veci. Pecka, teším sa.
Bostapha som vzdy zboznoval - jeho rychlost, presnost, udernost vsetko co Lombardo na koncertoch zanedbaval :)
A Slayer je podstatne menej bez Hannemana ;)...ale nech si robia co chcu, ako som napisal v prvom prispevku, uvidime...
Preco by v tom mal byt najma cash? Slayer je podstatne viac ako iba Hanneman. Menej lacneho sentimentu a ono to pude:)
jasne ze je v tom aj (alebo najma?) cash, o tom sa nehadam ;)
+ navrat Paula moze trochu ozivit ten zatuchly thrash, ktorý momentalne kapela predvadza,
- Dave je proste Dave a je škoda, ake nekalosti zapričinili jeho odchod,
- pokračovanie bez Jeffa sa mi proste nepači, ale pri lopate sa predsa nikomu nechce robit, tak hrajme, hrajme, ved ono to predsa ešte niečo nakvapka do penaženiek...
hej, za normalnych okolnosti by som veru potesil, vzdy som preferoval Bostapha, ale pokracovat bez Jeffa mi pride dost jebnute od Kinga, sam to skladatelsky podla mna nema sancu utiahnut...uvidime
Paul Bostaph spat v SLAYER!!!
R.I.P., Jeffe. Byl´s sice podivín, ale složil´s ty nejlepší metalové riffy v historii a roky´s byl můj polobůh. Letos umírá jeden muzikant za druhým a třeba pro mě to byla pořádná facka v případě Blackmoona, ale teď s Tebou chcípla část mojí dávný existence.
Rust in Peace Jeff...
Ty vole, to je smutný. To se dneska Kolins z Debustrolu asi vožere stylem zlý německý dogy....
Konec
Jeff Hanneman zemřel
http://www.youtube.com/watch?v=fFQvJPT7JDY
Pozeram, ze TOM poriadne zhrubol a zaguľatel :-) Dette však bucha ako šialenec...
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Vložit diskusní příspěvek