INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední cd byly dobrý,kapela šlapala,ale jak se ukazuje, rodí se tady další soubor co bude hrát za každou cenu...
S tohohle přístupu je mi na blytí,takhle dávat v šanc jméno kapely,co tvořila metalové dějiny..Holt King je a vždycky na mě působil jako nepřijemnej,namyšlenej vůl (rozhovory,prohlášení,chování na podiu)...Asi mu při tetování jeho lebky někdo zasáhl mozek...
Už z úcty k Jeffovi bych dal pokoj a důstojně uložil Slayer tam kde leží třeba Type O Negative,do hudebních dějin,kde by měli důstojné místo..
Takhle to bude jen revival sama sebe něco jako předvádí ten feťák Jourgensen s Ministry..ještě by měl začít King kecat o posledním albu a pak to při dalších albech pokaždý zopakovat..fuj..
Nuž idú za zárobkom. :/
Bostaph, Dette...velmi kvalitny hrači, ale moj zaujem o nich je už prakticky na dne, kedze nemam rad neustale preskakovanie z jednej kapely do druhej. To iste Gene Hoglan...
Najradšej by som ho videl opäť vo Forbidden. :)
Jasně, dávno
V Testamente to už definitívne zabalil?
Lombardo už není co býval. Podezřele Ulrichovatí!
Bostaph hral v Slayer neskutočné veci. Pecka, teším sa.
Bostapha som vzdy zboznoval - jeho rychlost, presnost, udernost vsetko co Lombardo na koncertoch zanedbaval :)
A Slayer je podstatne menej bez Hannemana ;)...ale nech si robia co chcu, ako som napisal v prvom prispevku, uvidime...
Preco by v tom mal byt najma cash? Slayer je podstatne viac ako iba Hanneman. Menej lacneho sentimentu a ono to pude:)
jasne ze je v tom aj (alebo najma?) cash, o tom sa nehadam ;)
+ navrat Paula moze trochu ozivit ten zatuchly thrash, ktorý momentalne kapela predvadza,
- Dave je proste Dave a je škoda, ake nekalosti zapričinili jeho odchod,
- pokračovanie bez Jeffa sa mi proste nepači, ale pri lopate sa predsa nikomu nechce robit, tak hrajme, hrajme, ved ono to predsa ešte niečo nakvapka do penaženiek...
hej, za normalnych okolnosti by som veru potesil, vzdy som preferoval Bostapha, ale pokracovat bez Jeffa mi pride dost jebnute od Kinga, sam to skladatelsky podla mna nema sancu utiahnut...uvidime
Paul Bostaph spat v SLAYER!!!
R.I.P., Jeffe. Byl´s sice podivín, ale složil´s ty nejlepší metalové riffy v historii a roky´s byl můj polobůh. Letos umírá jeden muzikant za druhým a třeba pro mě to byla pořádná facka v případě Blackmoona, ale teď s Tebou chcípla část mojí dávný existence.
Rust in Peace Jeff...
Ty vole, to je smutný. To se dneska Kolins z Debustrolu asi vožere stylem zlý německý dogy....
Konec
Jeff Hanneman zemřel
http://www.youtube.com/watch?v=fFQvJPT7JDY
Pozeram, ze TOM poriadne zhrubol a zaguľatel :-) Dette však bucha ako šialenec...
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek