Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skutocne pekny cover, parohac up, po slabsom WPB sa je na co pozerat a dufam ze aj posluch bude o hodne vyzivnejsi ako posledny album...
paradny? skor to vyzera jak lacny photoshop
parádní cover, už se dost těšim...
cover Repentless
http://www.nuclearblast.de/de/data/bands/slayer/releases/slayer-repentless.jpg
tak teda sám nevím jak se cejtim ohledně faktu, že nový album má vyjít stejně jako god hates us all opět 11. září... šílený je to každopádně zcela
Toma to už nebaví několik let! Na koncertech to je patrné nejvíce. Platit účty musí jako my. Ono po 50tce vyřvávat Angel Of Death taky každého bavit nemusí.
ono samotna skladba nie je taka nudna ako su nudne arayove vokaly, bez energie, bez zivota, to podla mna viac zraza celkovy dojem dole ako kingov songwriting
Proč to asi donekonečna odkládají? Když nejsou nápady, musí nějak přežívat. Nemůžou si dovoli co dva roky vydat novinku jako Overkill. Oni sami ví, že ten materiál nestojí za moc, ale co dělat? Další 2-3 roky čekat? Metallica může, těm věrní sežerou všechno, ale Slayer nevím, tam si nejsem jistý. Pro mě už to jsou jen revivaly sebe sama.
:) Snuff má hodně rychlý otáčky , celkem jsem si na ní zvykl, ale jinak je WPB celkem nemastný neslaný. Snad Slayer nebude to album donekonečna odkládat jako Metla
dobré to je, lepši jak vysokorychlostní onanie typu Snuff
mě se líbí jak Implode, tak tahle nová. Je pravda, že se v těch skladbách až tolik neděje.. někde chybí sola, chybí nějaký překvapení, je to čekání na něco na konci, a to něco nepřichází... ale mě se to poslouchá prostě dobře, a kdyby tyhle skladby byly na W.P.B. patřily by k těm nejlepším. Aspon pro mě. Líbí se mi zvuk, a Araya se hlasově zlepšil :)
Cim viac to počuvam, tym viac mam pocit, že bude novinka najhorší album SLAYER. Ten songwriting je pri obidvoch veciach tak mizerný, že by som sa za neho hanbil. Nechápem ako môže chlap (K.King) s 30 ročnými skusenostami vo svete hudby, takto nešikovne skladať skladby. Ten material je tak divne pozliepaný až to bolí...
Děs!!
No jo ,dufajme ,ze dalsie veci budu lepsie :)
Akoby sa tejto skladbe furt cosi chystalo ...ale nakoniec to vobec nepride
Zvuk zabijacký, len to nejak "neodsejpá" :)
novy track
https://youtu.be/iP2njx-0mY0
Sympatické gesto
nová reklama na Lincoln http://youtu.be/NcGhLcVqxf0
inšpirovala fanúšika Slayer http://youtu.be/rJxO6Zc7NlM
a sympatické gesto kapely samotnej http://youtu.be/T94uaZfyxG0
A to je hlavny problem ,najst skladatela.Zopar riffov je tam fajn,aj zvukovo hutne dost,ziadna umela hmota,na to si majster Lombardo dal pozor.Ja by som ale odprisahal,ze to cele upiekli ako rychlokvasku priamo v studiu.Ale tento pocit som mal aj u World painted blood.Neusadene,nevykrystalizovane,nedotiahnute do konca.
Majster drummer by si měl najít druhého Sorychtu, resp. měl by být zlákán ke spolupráci nějakým druhým Sorychtou, jinak to bude bída, ale když ho to baví....
Já mám jako "true Slayer" triumvirát Reign-South-Seasons + živák Decade. Na Decade navíc totálně vraždí starší pecky, které na prvních dvou deskách ještě tak úplně nevyzněly...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek