OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Recenze snad už soon
to album je výborný, čiší z něj obrovská lehkost a síla
Samozřejmě ne "Tragic Idol", ale "The Palgue Within". Mea Culpa.
Shodnu se s názory, že po delší době naprosto vynikající deska Paradise Lost. Zcela evidentně Holmesovi zkušenost s Bloodbath velice svědčí a mám z "Tragic Idol" upřímnou radost. Deska rozhodně nenudí a obal je jedním slovem parádní.
https://www.youtube.com/watch?v=F-xBwN9wbRE
ale řve to Nickovi moc dobře
Teď ještě aby se McIntosh naučil hrát a bude to kapela jedna báseň
Zeby sa Nick konečne naučil spievať i naživo?? :)
https://www.youtube.com/watch?v=dSnEiO4wUx8
hele to album je super ted jsem byl na kabatech v Ol ty voe tam bylo vietnamcu...uz vim proc maj plné stadiony...uz jste to slysely ze jejich silná fanouškovska základna je dnes prevážne Wietnmska....
btw k těm nehitům - už tři dny si chrochtám Terminal, lahodný bahýnko :o)
Bezhitovost úmyslná, myslím, že trochu zbytečně tlačí na tu syrovou pilu, zvuk se mi zdá velmi průměrný, ale desku poslouchám opakovaně s chutí.
Po prvním poslechu jsem měl stejný názor, ale po 5 posleších nemám! Zdánlivá nehitovost je v tomhle případě dost rafinovaná. Jediná deska, kterou opravdu nedávám je Host! To fakt nejde a to se opravdu snažím.:-)
Shades od god samosebou. Píšu z phonu. Ostatní přístupy mám zde jako "politickej" dlouhodobě znemozneny.
Doposlouchat se to dá obtížně, ale budiz, nečekal jsem zázraky. Totálně bezhitova směs od Shades od Bod po Draconian times může sloužit i jako tvrdidlo proti melody průjmu. 6/10
Radost ze života si kazíš sám, když zkoušíš myslet za druhý. Jo, metal je obecně dost retro. So what? To není hodnocení.
ať žije retro :)
já jsem fakt v pohodě, dneska dorazila deluxe edice TPG, takže mi v Retroduktoru již neretruje jen moderní komprimovaný formát z piratské zátoky, ale točí se tam originální retroCD ... a tak se kochám a koukám po metalových webech ... a já prsotě nechápu jednu věc ... označte mi jednu věc na Vašem webu, která není retro .... úplně vše o čem nyní píšete je retro. Nebo ještě lépe retro retra :) ... kazíte si tím radost ze života a ještě si myslíte, jak jste moudří a všemu rozumíte :) ... že ... :):)
A to zas ja som ich nikdy extra nejako nemusel...
PL jsou retro v tom smyslu, že během svojí tvorby ušli velmi dlouhou cestu až k deskám, které se snažily znít moderně a trendy. A v současné době se vracejí k něčemu, co je už dávno minulé - že tím kdysi definovali žánr je pravda, ale ten žánr se za tu dobu i díky nim někam vyvíjel. A tohle je prostě klasický nostalgický návrat ke kořenům, který nic nikam neposouvá a nic neobjevuje (nemyslím to zle, deska se mi líbí). A podstatou retra je nostalgie. Takže pro mě PL = čisté retro :-)
Dobra deska co tu pisi jini ja mam v pici na lehatkovi
Je to dobré
osobně mě to k velkému překvapení baví docela dost, přestože je to retro jako blázen
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek