OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
já říkam, že tahle skladba je pro mě největší průser, co se mohl PL stát. A průseru jsem se obával od té doby, co bylo oznámeno, že se vrátí Nick ke death vokálu. Nenávidím návraty ke kořenům.
Co na to říkáte?
https://www.youtube.com/watch?t=32&v=55XlIPzY5q0
Novy song dobry ale zbytek bude nuda PL uz nemaji co nabudnout...
Novy song uplná paráda! :) Najmä striedanie melodického a záhrobného vokálu je chuťovka.
Úvodní song nového alba.
https://www.youtube.com/watch?v=ZhVeAoUwf0k
Vallenfyre Splinters je společně se solovkou Damona Albarna a The Horrors Luminous jednoznačnou parádou těchto týdnu. Hodně jsem se těšil a je to, dle mne ještě lepší než jsem čekal :) !
Kapela Vallenfyre, která je složená z členů Paradise Lost, My Dying Bride a At The Gates, právě zveřejnila druhou ukázku ze svého druhého alba Splinters plánovaného na 12. května. Nová skladba má název Odious Bliss:
https://www.youtube.com/watch?v=YteTJGglj6A
中 號的身體 : Jestli máš rád Shades Of God, tak se ti podle mě bude líbit i Tragic Idol:-)
:-)
Normalne vasniva debata, tak to si normalne budem musiet vypocut ten album...u mna je klenot SHADES OF GOD, uvidime ci sa toto aspon na kilometer priblizi...
mne sa tento paradise lost tiež páči.najradšej mám síce albumy gothic a icon,ale toto môže byť :-)ale mne sa páči aj album one second.bude to určite tým,že depeche mode mám tiež rád a na albume one second ho hodne cítiť.sem-tam treba ísť od extrému a agresívnej hudby,ako počúvam ja aj do pokojnejších hudobných vôd :-)zrelaxovať a rozšíriť obzor.takže u mňa môže byť.
dodatek pro Davidiana
A mimochodem: než začneš škatulkovat a hrát si na znalce, zjisti si nejdřív prosím, co to vlastně je ten Goth rock, když ho teda tak nesnášíš.... Pro začátek doporučuju Sisters Of Mercy nebo Fields Of the Nephilim
Reakce na dementního uživatele
Davidiane, ty budeš asi solidní blbeček, viď? Co se tady sereš do názorů jinejch lidí? Myslíš, že jedinej tvůj názor je ten správnej? Myslíš si, jak to tady všem natřeš, když pěkně z tepla domova, schovanej za monitorem, urážíš jiný lidi? Jseš dementní ubožák, kterej by si zasloužil maximálně tak BAN. Já ti tvoje názory neberu, ale když už chceš přispívat do debaty, tak se alespoň vyjadřuj SLUŠNĚ a ne jak degen z pomocný školy. Jinak pro mě osobně je Tragic Idol jedním z nejlepších alb, jaký jsem za posledních x měsíců a možná i let slyšel. Už dlouho mě žádná hudební kolekce nezasáhla tak silně. I když se názory na tohle album dost různí (jedněm přijde návrat k oldschoolovějšímu soundu jako stagnace a nedostatek nových nápadů a dalším zase jako svěží vítr na zatuchlý a stále komerčnější metalový scéně), tak se PL podle mého názoru podařilo složit jedny z nejlepších pecek v historii kapely. Co mě baví nejvíc, je naprosto famózní projev Nicka Holmese- jde zřejmě o jeho nejlepší pěvecký výkon ze všech alb, co kdy nahráli a pokaždé, když spustí, tak mi naskakuje husí kůže. Skladby jsou ve většině případech velice emotivní, naléhavé a ve spojení s úchvatnou textovou stránkou mají neuvěřitelnou sílu a tah na bránu. Naprostými topy jsou pro mě Fear Of Impending Hell, Honesty In Death, Tragic Idol a Glorious End, ale ostatní za těmito čtyřmi nijak výrazně nezaostávají. Jsem moc rád, že se na trhu objevilo konečně po dlouhé době, po všech těch popově-symfonických balastech, kde už jde spíš o image a prodejnost, než o samotnou hudbu, album, které je hudebně neskutečně vyzrálé, na nic si nehraje a čiší z něj neskutečná profesionalita a feeling. Jen tak dál!
Navrat k staremu Paradise Lost
"Starám" se o obsah mp3 přehrávač své manželky a krom jejích oblíbenců ( Sade, Gossip, Adele, Lykke Li...) tam občas propašuju i nějaký ten "soft" metal a zrovna "Host" mělo úspěch i u jejích kolegyň v práci. Říkám si, furt lepší Paradise Lost, než Kabát a Škwor, který tam nosí jeden její kolega ;o)
má smysl řešit po 13 letech od vydání, zda je ta skladba víc nebo míň Depeche? Host je skvělý album, to stačí. Komu nesedlo v té době, s největší pravděpodobností ho neocení ani teď.
Ta hlavní melodie je jako jedna pomalá věc od Beatles, aranže a zvuk jako béčková skladba od DM. Opravdu nic k obdivu.
cisty DM //:=]
Hergot, to je jako pocta, vykradení nebo převzatá věc od DM? Jako bych to odněkud znal...
Tohle je čistý Depeche Mode, "To mi žádnej nevymluví":-)
http://www.youtube.com/watch?v=2NyFcWAOQ8s
Jinak gothic rock, to jsou Fields of the Nephilim, Bauhaus a podobně, nikoli rock, ve kterém se objevují melodie, znějící "starodávně" :(((
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek