THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Recenze snad už soon
to album je výborný, čiší z něj obrovská lehkost a síla
Samozřejmě ne "Tragic Idol", ale "The Palgue Within". Mea Culpa.
Shodnu se s názory, že po delší době naprosto vynikající deska Paradise Lost. Zcela evidentně Holmesovi zkušenost s Bloodbath velice svědčí a mám z "Tragic Idol" upřímnou radost. Deska rozhodně nenudí a obal je jedním slovem parádní.
https://www.youtube.com/watch?v=F-xBwN9wbRE
ale řve to Nickovi moc dobře
Teď ještě aby se McIntosh naučil hrát a bude to kapela jedna báseň
Zeby sa Nick konečne naučil spievať i naživo?? :)
https://www.youtube.com/watch?v=dSnEiO4wUx8
hele to album je super ted jsem byl na kabatech v Ol ty voe tam bylo vietnamcu...uz vim proc maj plné stadiony...uz jste to slysely ze jejich silná fanouškovska základna je dnes prevážne Wietnmska....
btw k těm nehitům - už tři dny si chrochtám Terminal, lahodný bahýnko :o)
Bezhitovost úmyslná, myslím, že trochu zbytečně tlačí na tu syrovou pilu, zvuk se mi zdá velmi průměrný, ale desku poslouchám opakovaně s chutí.
Po prvním poslechu jsem měl stejný názor, ale po 5 posleších nemám! Zdánlivá nehitovost je v tomhle případě dost rafinovaná. Jediná deska, kterou opravdu nedávám je Host! To fakt nejde a to se opravdu snažím.:-)
Shades od god samosebou. Píšu z phonu. Ostatní přístupy mám zde jako "politickej" dlouhodobě znemozneny.
Doposlouchat se to dá obtížně, ale budiz, nečekal jsem zázraky. Totálně bezhitova směs od Shades od Bod po Draconian times může sloužit i jako tvrdidlo proti melody průjmu. 6/10
Radost ze života si kazíš sám, když zkoušíš myslet za druhý. Jo, metal je obecně dost retro. So what? To není hodnocení.
ať žije retro :)
já jsem fakt v pohodě, dneska dorazila deluxe edice TPG, takže mi v Retroduktoru již neretruje jen moderní komprimovaný formát z piratské zátoky, ale točí se tam originální retroCD ... a tak se kochám a koukám po metalových webech ... a já prsotě nechápu jednu věc ... označte mi jednu věc na Vašem webu, která není retro .... úplně vše o čem nyní píšete je retro. Nebo ještě lépe retro retra :) ... kazíte si tím radost ze života a ještě si myslíte, jak jste moudří a všemu rozumíte :) ... že ... :):)
A to zas ja som ich nikdy extra nejako nemusel...
PL jsou retro v tom smyslu, že během svojí tvorby ušli velmi dlouhou cestu až k deskám, které se snažily znít moderně a trendy. A v současné době se vracejí k něčemu, co je už dávno minulé - že tím kdysi definovali žánr je pravda, ale ten žánr se za tu dobu i díky nim někam vyvíjel. A tohle je prostě klasický nostalgický návrat ke kořenům, který nic nikam neposouvá a nic neobjevuje (nemyslím to zle, deska se mi líbí). A podstatou retra je nostalgie. Takže pro mě PL = čisté retro :-)
Dobra deska co tu pisi jini ja mam v pici na lehatkovi
Je to dobré
osobně mě to k velkému překvapení baví docela dost, přestože je to retro jako blázen
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek