Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Recenze snad už soon
to album je výborný, čiší z něj obrovská lehkost a síla
Samozřejmě ne "Tragic Idol", ale "The Palgue Within". Mea Culpa.
Shodnu se s názory, že po delší době naprosto vynikající deska Paradise Lost. Zcela evidentně Holmesovi zkušenost s Bloodbath velice svědčí a mám z "Tragic Idol" upřímnou radost. Deska rozhodně nenudí a obal je jedním slovem parádní.
https://www.youtube.com/watch?v=F-xBwN9wbRE
ale řve to Nickovi moc dobře
Teď ještě aby se McIntosh naučil hrát a bude to kapela jedna báseň
Zeby sa Nick konečne naučil spievať i naživo?? :)
https://www.youtube.com/watch?v=dSnEiO4wUx8
hele to album je super ted jsem byl na kabatech v Ol ty voe tam bylo vietnamcu...uz vim proc maj plné stadiony...uz jste to slysely ze jejich silná fanouškovska základna je dnes prevážne Wietnmska....
btw k těm nehitům - už tři dny si chrochtám Terminal, lahodný bahýnko :o)
Bezhitovost úmyslná, myslím, že trochu zbytečně tlačí na tu syrovou pilu, zvuk se mi zdá velmi průměrný, ale desku poslouchám opakovaně s chutí.
Po prvním poslechu jsem měl stejný názor, ale po 5 posleších nemám! Zdánlivá nehitovost je v tomhle případě dost rafinovaná. Jediná deska, kterou opravdu nedávám je Host! To fakt nejde a to se opravdu snažím.:-)
Shades od god samosebou. Píšu z phonu. Ostatní přístupy mám zde jako "politickej" dlouhodobě znemozneny.
Doposlouchat se to dá obtížně, ale budiz, nečekal jsem zázraky. Totálně bezhitova směs od Shades od Bod po Draconian times může sloužit i jako tvrdidlo proti melody průjmu. 6/10
Radost ze života si kazíš sám, když zkoušíš myslet za druhý. Jo, metal je obecně dost retro. So what? To není hodnocení.
ať žije retro :)
já jsem fakt v pohodě, dneska dorazila deluxe edice TPG, takže mi v Retroduktoru již neretruje jen moderní komprimovaný formát z piratské zátoky, ale točí se tam originální retroCD ... a tak se kochám a koukám po metalových webech ... a já prsotě nechápu jednu věc ... označte mi jednu věc na Vašem webu, která není retro .... úplně vše o čem nyní píšete je retro. Nebo ještě lépe retro retra :) ... kazíte si tím radost ze života a ještě si myslíte, jak jste moudří a všemu rozumíte :) ... že ... :):)
A to zas ja som ich nikdy extra nejako nemusel...
PL jsou retro v tom smyslu, že během svojí tvorby ušli velmi dlouhou cestu až k deskám, které se snažily znít moderně a trendy. A v současné době se vracejí k něčemu, co je už dávno minulé - že tím kdysi definovali žánr je pravda, ale ten žánr se za tu dobu i díky nim někam vyvíjel. A tohle je prostě klasický nostalgický návrat ke kořenům, který nic nikam neposouvá a nic neobjevuje (nemyslím to zle, deska se mi líbí). A podstatou retra je nostalgie. Takže pro mě PL = čisté retro :-)
Dobra deska co tu pisi jini ja mam v pici na lehatkovi
Je to dobré
osobně mě to k velkému překvapení baví docela dost, přestože je to retro jako blázen
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
Vložit diskusní příspěvek