Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Recenze snad už soon
to album je výborný, čiší z něj obrovská lehkost a síla
Samozřejmě ne "Tragic Idol", ale "The Palgue Within". Mea Culpa.
Shodnu se s názory, že po delší době naprosto vynikající deska Paradise Lost. Zcela evidentně Holmesovi zkušenost s Bloodbath velice svědčí a mám z "Tragic Idol" upřímnou radost. Deska rozhodně nenudí a obal je jedním slovem parádní.
https://www.youtube.com/watch?v=F-xBwN9wbRE
ale řve to Nickovi moc dobře
Teď ještě aby se McIntosh naučil hrát a bude to kapela jedna báseň
Zeby sa Nick konečne naučil spievať i naživo?? :)
https://www.youtube.com/watch?v=dSnEiO4wUx8
hele to album je super ted jsem byl na kabatech v Ol ty voe tam bylo vietnamcu...uz vim proc maj plné stadiony...uz jste to slysely ze jejich silná fanouškovska základna je dnes prevážne Wietnmska....
btw k těm nehitům - už tři dny si chrochtám Terminal, lahodný bahýnko :o)
Bezhitovost úmyslná, myslím, že trochu zbytečně tlačí na tu syrovou pilu, zvuk se mi zdá velmi průměrný, ale desku poslouchám opakovaně s chutí.
Po prvním poslechu jsem měl stejný názor, ale po 5 posleších nemám! Zdánlivá nehitovost je v tomhle případě dost rafinovaná. Jediná deska, kterou opravdu nedávám je Host! To fakt nejde a to se opravdu snažím.:-)
Shades od god samosebou. Píšu z phonu. Ostatní přístupy mám zde jako "politickej" dlouhodobě znemozneny.
Doposlouchat se to dá obtížně, ale budiz, nečekal jsem zázraky. Totálně bezhitova směs od Shades od Bod po Draconian times může sloužit i jako tvrdidlo proti melody průjmu. 6/10
Radost ze života si kazíš sám, když zkoušíš myslet za druhý. Jo, metal je obecně dost retro. So what? To není hodnocení.
ať žije retro :)
já jsem fakt v pohodě, dneska dorazila deluxe edice TPG, takže mi v Retroduktoru již neretruje jen moderní komprimovaný formát z piratské zátoky, ale točí se tam originální retroCD ... a tak se kochám a koukám po metalových webech ... a já prsotě nechápu jednu věc ... označte mi jednu věc na Vašem webu, která není retro .... úplně vše o čem nyní píšete je retro. Nebo ještě lépe retro retra :) ... kazíte si tím radost ze života a ještě si myslíte, jak jste moudří a všemu rozumíte :) ... že ... :):)
A to zas ja som ich nikdy extra nejako nemusel...
PL jsou retro v tom smyslu, že během svojí tvorby ušli velmi dlouhou cestu až k deskám, které se snažily znít moderně a trendy. A v současné době se vracejí k něčemu, co je už dávno minulé - že tím kdysi definovali žánr je pravda, ale ten žánr se za tu dobu i díky nim někam vyvíjel. A tohle je prostě klasický nostalgický návrat ke kořenům, který nic nikam neposouvá a nic neobjevuje (nemyslím to zle, deska se mi líbí). A podstatou retra je nostalgie. Takže pro mě PL = čisté retro :-)
Dobra deska co tu pisi jini ja mam v pici na lehatkovi
Je to dobré
osobně mě to k velkému překvapení baví docela dost, přestože je to retro jako blázen
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Vložit diskusní příspěvek