Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtyři skladby a skoro dvacet minut poctivého řemesla. Po sedmi létech čekání přijímám tento desetipalec jako luxusní předkrm před chystaným albem. Ačkoliv nejde o LP, vyplatí se věnovat mu plnou pozornost, CARCASS jím dokazují, že patří na vrchol žebříčku death metalové jakosti
4 kousky na aktuálním EP Stevena Wilsona jsou takový příjemný popík, nic víc bych v tom nehledal. Zřejmě další následek koroního přetlaku, kterého teď mají umělci nadbytek. Nejpovedenější položkou je závěrečná diskotékové hitovka "Personal Shopper".
Jelikož být ve střetu zájmů je teď u nás in, klidně sem napíšu, že tato publikace se povedla. Významné výročí pořadu Headbanger_FM je pěkně zmapováno formou několika rozhovorů s Rudim, důkladně pokrývajících těch 15 let, jež nás dělí od prvního vysílání.
První liga černé hypnotické finské doomové psychedelie vypouští sedmé album, které prozkoumává ty nejtemnější dimenze podvědomí. Po prvních posleších musím konstatovat, že tato deska je ryzí šílenství nalité do repetitivních kytar.
Zlobivé dítě Maynarda J. Keenana z TOOL ukazuje, že i elektro-synth-rocková hudba se dá dělat z poctivou dávkou zvrhlosti a nepřizpůsobivosti. Povinnost pro všechny, kteří se chtějí dívat na to, jak popový silikon penetruje industriální dildo.
RADŮZA nestojí na místě. Tentokráte nabídne ucelené dílko o Anitě Garibaldi, živě, s vypravěčem posouvajícím děj a rozhlasovými symfoniky v zádech. Ač nejsem příznivcem mluvených vsuvek, poslechněte už kvůti titulní skladbě a některým symfonickým aranžím.
Po nepříliš zdařilém comebackovém albu jsou tu US veteráni s teprve čtvrtou řadovkou od svého vzniku (1984). Po vzoru loňských F&J do svého thrash lomození přimíchali kopec melodií a i tady to funguje skvěle. Pro ty, kterým TESTAMENT letos přišli fádní.
Po mnohých personálních změnách jsem nad THE OCEAN definitivně zlomil hůl někdy v roce 2010, kdy vydali „Heliocentric“. Postupně si k nim ale hledám opět cestu a z novinky mám pocit, že to „toolovatění“ jim celkem sedne.
Dvanácté album ohájského autisty Bena Sharpa se už tradičně nachází na rozcestí post-rock / math-metal / djent. Stále ve mně sílí pocit, že tato poloha mu vyhovuje nejvíce a v propojení zmíněných žánrů není moc lidí, jenž by dosáhli vyššího mistrovství.
Ač už má svůj věk, FISH stařeckou senilitou na novince s německým názvem rozhodně netrpí. Pravda, nikam už se nehoní, a protože není Peter Gabriel, může to pomalé tempo ukolébat a chvílemi i malinko nudit. Skvělé momenty se ale najdou, konečně jako vždy.
Čerstvá dávka murder metalu opět představuje šťavnatý, klasický mix neotřelého výrazu illinoiských legend, jehož účinnost je znásobena devítiletou nahrávací pauzou. Sypat to ob rok, asi už by došlo k přejedení, ale takhle si na tom jeden náramně pochutná.
Druhá letošní nahrávka od hvězdiček USBM scény? Jako proč ne, když máš o čem točit. Po EP přichází regulérní řadovka natlakovaná hutným BM soundem s výraznými přesahy do (post)HC teritoria. Pro mne jako pro fanouška DER WEG EINER FREIHEIT značka ideál.
Chybí vám také něco ve stylu WINDHAND? Malý tip na brooklynský objev stoner-doomové scény, který kombinuje těžkotonážní extrémně zbustrovaný zvuk kytar level sovětský buldozer a čistý ženský vokál.
Všichni víme, že v otázce žen a power metalu se kolega Darkmoor mýlí zřídka. Bude to platit i u této desky? Si kuřte! Někde mezi hořkostí EVERGREY a romantismem KAMELOT servírují PYRAMAZE desku nadupanou hity, emocemi i skvělými riffy. Tak sa hrá power!
V podstatě jedinou výhradu mám k názvu alba, který si ani nezkouším zapamatovat. Jinak jde o skvělé navázáni na desku s Ottou Pavlem. Zádumčivé rybaření na pomalu mrznoucí hladině jezera, ve kterém nežijí zlatí úhoři, jen stíny včerejších dní. Zas podzim.