Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Původně instrumentální koncept (vítěz loňského 1Band2Play) našel svého zpěváka, který skvěle zapadl do atmosférických ploch, které kloužou od indie/postrock někam k neonovému klávesovému space/postpunku. Tento rok je doma na kytarovou alternativu velmi silný.
Přehnaná očekávání v souvislosti s osmou řadovkou helsinkských folkmetalistů rozhodně nejsou na místě. Finové si jedou svůj kolovrátek, z nějž sem tam vyskočí solidní okamžik (singlová "Andromeda"), ale jako celek se album znovu topí v průměrnosti.
Nedotknutelná ikona žánru protažená stokou a ďábelským rituálem. Nejzlejší a nejrezavější covery NIRVANY v tomto vesmíru. Pokud jste chtěli, aby Kurt Cobain vstal z mrtvých, tak jste se dočkali. Přesně takhle by to zahrála zombie, která čtvrtstoletí hnila.
Trochu rozpačitější jsem z prvních poslechů novinky. Ubylo sice něco z malomocné nákazy, která opanovala předchůdkyni, melodicky se však kapela začíná mírně zadrhávat a opakovat (viz především pětidílný "Messiah Complex"). No, uvidíme...
Svého času platili za talentovaný mladý objev stáje Silver Rocket. Třetí deska pozice potvrzuje, je hudebně otevřenější než minulá, stále je tu cítit temnohardcorový smrad a noiserockovou nečistotu, novinkou jsou čisté vokály. Deska, která u mě nebude chybět na horních místech v žebříčcích CZ2020.
Nergal z BEHEMOTH se svojí druhou temě countryrockovou deskou potvrzuje, že prvotina nebyl jen žert. Přichází nejen s velmi širokou paletou zajímavých hostů, ale i hudbou, která snese srovnání s žánrovými titány. Živý důkaz, že pokud hudbu milujete, na žánru nezáleží.
Po delší době mě zas nějaký melodický prog vysloveně vystřelil z bot. Hrdinové sypou chytlavé motivy i z ponožek a k tomu přidávají skvělé sociálně kritické texty. Rody po hlasových problémech trochu mečí, ale vadí to jen Darkmoorovi. Já kvičím s ním.
Berlínští veteráni oprášili bibli technického thrashe a výsledek je prostě famózní. Epická progresivní stará škola metalu se současným zvukem v překvapující jakosti.
Swedish melodic black/death metal worship. Rok 95, DISSECTION, SACRAMENTUM, DAWN, MIDVINTER, NOCTES, GATES OF ISHTAR, LORD BELIAL, VINTERLAND, UNANIMATED. Není co dodat, přátelé, tohle je hodně povedené retro.
Jestli něco Naughty Dog umí, tak to jsou silné příběhy. Tady přidali i vykreslení velmi brutálního a uvěřitelného světa zombie apokalypsy. Mistrovství dosáhli nejen u prokreslení charakterů, ale i hereckých výkonů. Hra o které se bude hodně mluvit. Aspirant na hru roku 2020.
Ani po šestém poslechu šestého alba Skotů (náhoda?) si nejsem jist, zdali je to tak podbízivě pitomé, že tomu není široko daleko nic rovno, anebo to po vzoru GLORYHAMMER naopak sklouzlo k metalové legrandě, která hravě překoná leccos seriózně míněného.
Nové, bůhvíkolikáté už album německých folkařů je poměrně chytlavé. A čert vem všechny úvahy o nepůvodnosti či omílání slyšeného, když u něj prakticky neslevíte na pozornosti, nepřestanete si podupávat do rytmu a i ta němčina vám přijde libozvučná.
Město Providence dalo světu autora, který nás naučil, že Kosmos je místo plné Dobroty. A tento spisovatel dal světu spoustu kapel, které pokračují v šíření tohoto evangelia Lásky. Srdeční hoši z ULTHAR vyzařují teplo disharmonie a čistého zmaru.
Jak by to vypadalo, kdyby byla Bay Area norským fjordem? Pravděpodobně přesně tak, jak na svém debutu předvádí tahle kapela. Uchu lahodící fúze klasického thrashe a severského BM sice trpí určitou nevyrovnaností, ale v globálu jde o parádní klepec.
Další stylově neuchopitelná úchylárnička od Mika Pattona. Po jeho boku figury napříč žánry. Perkusista Will Guthie, elektronický producent a pianista Anthony Pateras, finský houslista Erkki Veltheima. Výsledkem skvostný hudební šamanismus.