Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, řekla si METALLICA a vydala znovu hrátky se symfonickým doprovodem. Pravda playlist byl do značné míry obměněn (klasiky samozřejmě zůstaly), ovšem dojem je tentýž. Svého kupce a fanouška si však pokračování určitě najde.
Tak o nejočekávanějším sci-fi 2020 mám po včerejším traileru jasno. Doufejme, že bude i úměrná stopáž a věci si dají na čas. Předloha si to zaslouží. Vizuál a casting bere dech a Villeneuve žánru rozumí. Hlavně to neposrat.
Celý NEAL jak ho známe už roky. Překvapí možná skladbou "Building A Wall", kde zní jako BON JOVI, jinak předkládá svoje tradiční kousky s opěvováním božské božskosti. Pokud vám to nevadí, není důvod, proč nedat aktuálnímu kázání šanci.
Deska co mě irituje svoji drzostí. Sbírka canadských mladých uřvaných fakanů, kteří perverzně ohýbají post-punk a krautrock. A určitě taky berou drogy! A mě se nedaří to přestat poslouchat!
Portlandská dvojka pekelníků se dokázala atmosférou, zvukem i hudebními nápady přiblížit skandinávským devadesátkám. Dřevní retro černého kovu, které je poklonám všem velkým jménům žánru.
Čeká nás už za jedenáct dní zřejmě překvapivá deska. Před třemi dny zveřejněný klip „A Bellyful of Salt and Spleen“ se nese v industriálním pochodovém tempu a vůbec nezní jako NAPALM DEATH, ačkoliv intenzita a násilnost králů grindcore si stále nese.
Inu, po skvělém singlu jsem od vycházejících hvězd žánru kráska a zvíře čekal lásku na první poslech, ale popravdě je to zatím spíš zápas. Jo, pořád jsou netuctové a Cammie zpívá famózně, ale album se trochu rozpadá pod rukama v množství temp a nálad.
Skupino A k zemi! Kanada právě detonovala svou první atomovku. Pro všechny, kterým vadí, že polská Mlha je dohněda, přichází více než důstojný dodavatel beznaděje a nihilismu. Natlakovaný kotel BM, doomu a melodiky by neměl minout ani fandy BEHEMOTH.
Po dvaatřiceti létech existence a nějakých patnácti studiových albech, to vše vedeno přísně v duchu univerzálního melodicko-metalového výrazu, nemají Němci ani na nejnovějším minialbu proč něco měnit. A je to tradičně na fanouškovi: vezme nebo nechá být.
V redakčních kruzích jsem fixoval znepokojení, k němuž se nakonec taktéž připojuji. S postupující stopáží se deska i přes silné momenty rozpadá do samoúčelých exhibicí, o kterých jsem byl přesvědčen, že je má Gildenlöw úspěšně za sebou. Holt nemá.
Plzeňský objev black metalové scény, který rozhodně stojí za pozornost, sdružuje členy BRUTALLY DECASED, MALLEPHYR, FEEBLE MINDED, HEAVING EARTH a ET MORIEMUR. Zkušenosti, talent, hráčské schopnosti i nápady hrají materiálu do karet.
Ani můj desátý pokus proniknout do této desky nebyl korunován úspěchem. To, co živě s teatrální pódiovkou fungovalo se čistě hudebně rozpadá na nesouvisející změť nápadů stylů, co mi nedávají smysl.
Poctivá prog/death rubanice moderního střihu z francouzského Bordeaux. Dobrý poměr mezi melodikou, hráčskými výkony a brutálem. Dokonce i ojedinělé ženské čistý vokály dokážu unést.
Masivní californská death metalová hydra na nové desce vydané pod Southern Lord neslevuje z umolousaného hnilobného riffového stylu, který je pro ně signifikantním trademarkem. Na pomezí dřevního death/doom tu v roce 2020 nebylo moc srovnatelně dobrých desek.
Náladotvůrcům z Detroitu se do aktuální desky opět podařilo dostat melancholii ve formě, v jaké to nikdo jiný neumí. Není moc jiných rockových kapel, jenž dokáží tak ležérně a elegantně prezentovat trudnomyslnost.