Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čistý zvuk, už se nehraje v zamlžené jeskyni, čitelné heavymetalové riffy a sóla, uragán spuštěn výjimečně. Feeling BAN však přetrvává a v kombinaci s popsanými atributy tu máme nesmírně půvabnou desku. Skoro šokující přesto logický úkrok stranou. Paráda!
Němci dál razí svůj progresivní metal, který kdysi skumprdum obšlehli od DREAM THEATER. Pokud se vám však stýská po klasických DT, můžete být na správné adrese. A je pravda, že třeba "The Phantoms..." nebo "Three Ghosts" se ve zmíněné šabloně povedly...
Začátek podzimu oblažilo scénu novými leč nevýraznými počiny vícero známých jmen. BORKNAGAR se se svým přelouhovaným čajem přidali. Jediným osvěžením je zasněná „Voices“, jinak bída a slabota. Občas to rve uši jako herecký projev Jaromíra Soukupa.
Jedna z nejlepších death metalových plesnivostí z poslední doby. Oldschool přístup a řádně hnilobný vokál. Kanada. Potřebujete vědět víc?
Åkerfeldt pěje jak o život, aranžmá opulentní, brutální atak na prog-rockový trůn... Pár pasáží skvělých, ale jako celek se to poslouchat nedá. Nuda se dostavuje velmi záhy. Dvojí verze desky smrdí samožerstvím a lartpourlartismem. Zklamání dekády.
I na novém materiálu přesvědčují, že jsou tím nejlepším, co za poslední dobu vzešlo z THE OCEAN. Chaotická hardcorová špína i mrazivé náladovky. Vše uvěřitelnější a ryzejší. Tohle dítě definitivně přerostlo shrbeného otce.
Až po „Charlatan“ vcelku slušné, ďalej už nejako dochádza energia a album sa mení skôr na filmový soundtrack, aby v závere vytiahol zopár intenzívnych momentov. OPETH v každom prípade zase testujú hranice, čo ešte od nich znesiem.
Předchozí sestava kapely za sebou zabouchla dveře nahrávkou, která je po prvních posleších tím nejlepším, co na extrémní scéně poslední dobu vzniklo. Pro novou sestavu bude velmi těžké navázat, protože laťka je proklatě vysoko.
Kvalit bezejmenného, téměř tři roky starého debutu novinka norského samorosta zdaleka nedosahuje. Jakoby se vytratila všechna původní lehkost a svěžest, která podle něj pojmenovaný projekt od počátku provázela, a nahradily je těžkopádnost a rutina.
Máte rádi instrumentální post-metal, co má flow a hodí vás do zešeřelých nálad? Je na čase vyvolat duchy ledovců. Mrazivá, vtahující, tichem i hlukem pulzující koláž kousavých kytar, snivých melodií a meandrující rytmiky. Něco třeba pro fandy PG.LOST.
Budu v rozporu s kolegou Arrowem. Lepší harmonie jsem od BORKNAGAR neslyšel už roky. I když je deska poněkud nevyrovnaná a ve druhé polovině poněkud vadne, ta první a nádherná polofolkárna "Voices" v závěru lahodí mému severskému (d)uchu.
Nenápadně se vynořivší novinka diskografie jihlavských gotiků nenese punc řádného studiového alba, nýbrž kompilace singlů s dvěma čerstvými skladbami, z nichž jedna dala celé nahrávce název. Máte-li tvorbu XIII. STOLETÍ v oblibě, nemůžete sáhnout vedle.
Nejako mi to nepíše ... okresanie zostavy prineslo skôr materiál dajúci sa označiť za nevýrazný vo veľakrát počutých harmóniách pochodujúci po klesajúcej krivke.
Kde jsou nějaké killer riffy (jako „Owlwood“, „Following Betulas“, „Vicarious Redemption“…)? Nejsou, neslyším. Cítím se zklamán, podveden a kdybych neměl promáč z Nuclear Blastu, i okraden. To je ta umělecká imploze i bez latiny, jak říká kolega Thorn?
Máme tady další kapelu, vydávající desku po dlouhých (v tomto případě 27) letech a pokoušející se vzkřísit zašlé vzpomínky. Její old school thrash šlape výborně, nezavádí žádné tydlety novoty a moc toho nechce ani po svých posluchačích. Spokojenost.