Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I navzdory tragickým událostem v sestavě tato bárka jede dál! Američané si to prostě ani letos nehodlají nijak komplikovat a hrnou na nás ten svůj metalově neotesaný hukot. A hrnou ho stále dobře, musím říct. Nicméně bývalo už i lépe.
AMORPHIS na své poslední desce představují stejnou melodickou a baladickou sílu severského metalu, jakou svého času předváděli SENTENCED. AMORPHIS jsou navíc pestřejší především ve vokálních partech. Jsem rád, že tento druh hudby stále žije.
Melancholické pohrávání si s tóny. Postrockové postupy narážející do kytarových hradeb. Instrumentální hudba plná změn tempa. Jemnost i syrovost ve funkční symbióze. To jsou TIDES OF MAN na aktuálním albu "Every Nothing".
Portugalská postblacková banda a její zneklidňující šepoty a výkřiky z hlubin utrpení. Prvotřídní zvuková kyselina, kterou dolů sráží jen pekelná komprese, by rozhodně neměla uniknout fanouškům třeba takových DOWNFALL OF GAIA. Aspirant na objev roku.
Úspěšný koncept se nemění. Staromilsky pojatý melodický heavy/doom je popoháněn kvalitním songwritingem i citem pro specifika žánru. Úpřímná nahrávka, která předchůdce asi nepřekoná, ale na druhou stranu zatím nikde žádná známka únavy materiálu.
Baví vás dad art rock z dílny TANGENT či TRANSATLANTIC? Tahle parta z australského Adelaide má něco přesně pro vás. Nadýchaný, euforický a hitový oldschool prog v dárkovém balení. Flétna i housle v ceně. Staří, nebo mladí, všichni svorně vzhůru do oblak!
Milovníci krchovů, havranů a starých stromů z Tennessee jsou předurčeni k tomu, aby potěšili všechny milovníky silně melodického, gotikou načichlého BM. Špičková práce plná chytlavých tryzen, hřbitovních šepotů a zvonů odbíjejících naší poslední hodinu.
Pár let trávili v ledovém limbu, ale návratová deska neprozrazuje žádné kornatění ani praskající klouby. Přiměřeně nařachlá nálož melodického old school BM ukazuje, že Pandy stárnou pomalu a říše Blashyrkh stojí na pevných základech. Ochlaďte mě, bohové!
Nejlepší dílo, pod které se Michael podepsal od dob Odyssey domovských SYMPHONY X. A víte co? Šel bych ještě dál. Symfonická hostina inspirovaná Johnem Williamsem zastihuje Romea v dost možná životní formě. Silné jako celek i jako sbírka metalových songů.
Je to teď zase tak trochu hype a známá jména na sebe dokáží strhnou pozornost metalistů i kdyby hrály bavorskou dechovku, ale sakra, takhle šikovně a s přehledem odehrané a kreativně seskládané letité AOR (nebo co to vlastně je) se prostě musí ocenit!
Druhy díl letošní ságy nabízí neméně atraktivní nálož, jako ten první. Menší počet skladeb znamená zároveň i nahuštění nápadů. Celkově však trošku nakonec postrádám smysl tohoto dělení, když obě nahrávky od sebe vlastně v rovině hudební nic nerozděluje.
Projekt matadarů české hudební žurnalistiky zdárně pokračuje. Osobně bych asi trošku omezil výběr nahrávek umělců buď za zenitem anebo ne v jejich nejlepších chvílích, přesto však tento "časopis" zůstává velmi přínosným počinem a sběratelským artefaktem.
Album “V” vyšlo vloni v létě. Majitelé CD s ním obdrželi i kód ke stažení filmu “Restart”, to je ovšem ve hvězdách. Nejprve šel film do kin a v dubnu došlo na další zdržení kvůli premiéře na TV Rebel. Nejbližší termín: září. Tomu říkám solidní zacházení.
Kdo chce zpátky jejich sabbathovské hoblovačky z prvních desek, má podle všeho definitivně smůlu. "Měkčí" forma psychedelického hard rocku však jde Američanům k duhu. Má to atmosféru, příjemné melodie a celkově z nahrávky vyzařuje těžko popsatelný klid.
Už třetí album v řadě se nedokážu zbavit pocitu, že se to mělo ukončit hned po první desce. Věc to není špatná, ale rozhodně ani ne nepostradatelná. Takový příjemný poslech zkušeně odehraného (art)metalu se sedmdesátkovým feelingem. Šanci tomu ještě dám.