Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po svěží, lehké a barevné fantasy jedničce těžké zklamání. Překomplikovaný, nudný a mlhavě nezřetelný propadák z potterovského světa, z nějž přímo ostudně trčí tradiční motivace hollywoodských “trháků” - vaše peněženka.
Nemít Aleš Brichta opravdu velmi viditelné zdravotní potíže, byla by plzeňská koncertní zastávka čtvrtstoletí starého projektu vítězů ankety rozhlasového pořadu Gung-Ho "Černá vrána" mimořádně důstojnou vzpomínkou na Jiřího Schelingera.
EMERY zřejmě definitivně zestárli a odrostli uřvaným post-hardcore sandálům, aby si obuli naleštěné pop-rockové polobotky. Střípky hluboko pod kůží zadřeného drsného skla se objeví jen zřídka. Teď je to uhlazená pohoda, ale pozor, rozhodně má své kouzlo.
Po těžkých životních zkouškách, kterými prošla, musel mít člověk pro všechny ty gospely a rozhovory s Bohem na minulé nahrávce pochopení. Ale aktuální country? Tady už se tedy s Radkou skutečně nepotkáváme, byť tradičně tak dvě pomalé skladby sílu mají.
Výborný návrat EVOKEN na scénu. Album zahalený oparom jesennej hmly, melodickejší a košatejší než čokoľvek z ich minulosti. Po istom tápaní pôsobivá dávka melanchólie, ktorú je veľmi ľahké zaradiť na špicu diskografie kapely, pokojne však aj žánru.
Stav českých komedií nadále v krizovém stavu. Pavel Řezníček jako český Páťa Švejzí, kriminální zápletka uvěřitelná do třetí třídy pomocné školy a většina fórků na nultou signální. Odchod z kina s vykroucenou hlavou z nevěřícného kroucení zaručen.
Stále se nemůžu rozhodnout, jestli nová deska hrobníků je už čistý trolling anebo stále ještě výsledek studiového nahrávání čtyřčlenné, živé kapely. A pokud nakonec přece jen ano, asi by to chtělo nějakou větší pauzu, možná i u MUDr. Chocholouška.
Nad frontou se vznáší smrt a zápach připáleného masa, crustu, death a black metalu. Ukrajinská baráž tvrdých riffů, blast beatů, dobových samplů a úryvků z vojenského života za tej Velkej vojny trhá hlavy a mele maso. Takže Bajonet auf a nešetřit je!
Až nečekaně příjemná je tato představa Micka Mosse, jak by měla v roce 2018 znít ANATHEMA. Bez Pattersonona mu to prostě šlape mnohem lépe. Úplně se vracím do dob, kdy jsem nadšeně hltal album „Eternity“.
Chris Pine jako Robert the Bruce a David Mackenzie jako režisér největší středověké epiky za dlouho. Chce to roztrhnout televizi, pro kterou film vznikl. Ale scenáristicky je z toho cítit kodrcavost. Pokud ale máte rádi maso a krev, bude vám chutnat...
Ohó, takže bacha. Spolupráce dvou členů nejtalentovanějších mladých power metalových kapel USA, JUDICATOR a HELION PRIME, představuje svůj singl obalený neumělou poctou Johnu Carpenterovi a jeho Věci. Obraz kulhá, ale zvuk peláší... Severní přísliby!
Příšerná scenáristická slátanina plná neuctivých manipulací a plochých figur, ze které úplně vysvítá kastrující vliv zbylých členů kapely. Biopicy vždy lakují realitu, ale Bohemka zplošťuje Freddieho figuru. Skvěle nastřihané a dynamické, jinak chabé.
Dovolím si parafrázovat Banána, protože koncert roku je DNES: "Možná pro mě v současné době neexistuje reálnější a silnější punková kapela a dneska hraje shodou okolností v malém klubu v Praze. Přesně tahle kombinace přímočarosti, tvrdosti, nekompromisní politiky a osobní otevřenosti je můj fet."
Spartánský hevík. Když máš riffy těžké jako skála, nepotřebuješ melodie, refrény nebo orchestrální aranže. Stačí těžkotonážní rytmika, pár vyhrávek a hutná atmosféra. I s málem se dá udělat výpravné a barvité retro. Bez momentu překvapení. Ale s bravurou.
Těžké je prosadit se dnes s obsahem, který je parafrází dvacet let starých, byť tehdy populárních, forem a postupů. Přesto je „Dionysus“ příjemnou deskou a hezkým připomenutím toho, že si DEAD CAN DANCE dokázali vystavět nezaměnitelný world music sound.