Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Můžeme jim vyčítat kalkul, tvorbu, která se od prvního alba nikam neposunula, ale soudě dle úspěchu jim to prostě vychází. Novinková kolekce má navíc dostatek hitových míst, takže nakonec příjemných 40 minut poslechu. Navíc Elise Ryd zpívá prostě parádně.
Matheos a Alder jsou samozřejmě FATES WARNING. Tady, s kolekcí čistých, spíše pomalých a hodně zadumaných skladeb, mají ale blíž třeba k OSI. Když je na podobně jemnou hudbu nálada, je to fajn, ale přece jen se posluchač začne postupně trochu nudit.
Ano, můžeme plakat nad tím, že tohle má už k BM daleko, že to je taková navoněná, nařasená, easy listening kolekce pěkných melodií a velebných riffů. Ale proč? To je prostě cesta BORKNAGAR a dokud po ní budou kráčet takhle suverénně, nemám důvod remcat.
Boli časy, keď sa o RAVENARIU hovorilo ako o lokálnej odpovedi na EMPEROR. Roky personálneho prepletenia s (vydareným) bratislavským revivalom DEATH spravili svoje: na "Hypertowers" nájdete chytľavý melodický technický death hodný vypočutia. Opakovaného.
Zda si finská skupina dala název dle alba CARCASS jsem nezkoumal, ale stylově se jejich hudba pohybuje blízko. OSDM s notnou dávkou melodiky ozvláštňuje hrubý ženský vokál. Je to trochu šablonovité a jednotvárné, ale milovníky daného stylu možná potěší.
Konečně sólovka, v níž jsem doufal, čili deska, kde je celek víc než jen suma nevyrovnaných částí. Kompaktní, ponuré, bluesově zadumané, přesto pestré a epické album, které potvrzuje, že kdybych měl vybrat jeden metalový hlas ze všech, byl by to tenhle.
Skupina, ve které působí i zakládající členové IN THE WOODS... a GREEN CARNATION, hrne epický gothic doom s trochou progrese. Místy je to povedené se zajímavou atmosférou, občas trochu křeč.
Komu přijde aktuální album BORKNAGAR až příliš uhlazené, nechci psát kýčovité, tomu doporučím Američany VOLCANDRA. Při dodržení slušné dávky melodií a pompézních aranží je to mnohem živější a důraznější jízda. Příjemné překvapení.
Keď si Dave Grohl odskočí od zúfalej priemernosti FOO FIGHTERS, zábava je zaistená. Tento tak trochu zabudnutý soundtrack má bližšie k (Shnoffom kriminálne podcenenému) "zúrivému zajacovi" od MR. BUNGLE, než k PROBOT; ten však bol, ehm, "všestrannejší".
Tahle kapela je klasické německé agro, které sem tam zavrže na dudy. "Finsterwacht" je ovšem kooperací s BLIND GUARDIAN, takže krom Hansiho zpívajícího v němčině potěší i příjemný symfonický obsah a ač skladba jinak nemá čím překvapit, je vlastně fajn.
Na novinke je všetko, čo by ste od BORKNAGAR čakali v roku 2024. Produkčne dotiahnutý album nesúci sa na vzletných melódiách a pôsobivých harmonických postupoch sa počúva až príliš dobre. Viac severskej drsnosti a menej pátosu by mu však určite prospelo.
Kdo by si snad pomyslel, že současný frontman IRON MAIDEN bude mít dost táhlých kompozic, bude obsahem novinky překvapen. Písně jsou však jiné, než v domácím souboru, mají zvláštní náladu, pro jejíž důkladné zanalyzování to bude chtít více poslechů.
BLAZE nekouká doleva doprava, dál si jede svůj heavy metal klasického střihu a i novinka má fanouškům stylu co nabídnout. Teď tedy myslím slušným hudebním obsahem, neboť zvuk s řídkými (protože nejspíš automatickými) bubny výsledný dojem zbytečně sráží.
Moji DSBM oblíbenci upletli novou oprátku. Konopný provaz nepříjemně škrtí, ale nemá takovou nosnost jako "If All You Have Known Is Winter" (tam se navíc hodně sypalo, tady vůbec). Nicméně i tak zvrhávám stoličku, už je "Far Too Late" v životě něco měnit.
Čas od času je třeba odlehčit. Snad po deseti, možná i více letech, zkouším AUTUMNBLAZE. Gothic rock/metal s light doomovým dotekem funguje tak napůl. Občas narazíte na bolestivý kýč a občas zase na hezký, příjemně melancholický refrének či melodii.