FINAL GASP - Mourning Moon
Tak tomu říkám povedený debut! Tomuto prohrabování se v post-punkové a gothic-rockové zasmušilosti rozhodně nechybí patřičný retro šmrnc, vetší než malá dávka temnoty a nepopíratelný cit pro podobnou muziku. Třesu!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tomu říkám povedený debut! Tomuto prohrabování se v post-punkové a gothic-rockové zasmušilosti rozhodně nechybí patřičný retro šmrnc, vetší než malá dávka temnoty a nepopíratelný cit pro podobnou muziku. Třesu!
Technický death metal, který se mírně utápí v divokosti, progresivní rozdováděnosti a až improvizačně působících kreacích, takže to místy ztrácí hlavu a patu. Pouze pro milovníky divočejších postupů, kterým nevadí absence pravidel a melodií. Dostáváme totiž až jakousi jazz death metal fůzi.
Black, sludge, post metal anebo country k banju a poslechu? To vše se dá stihnout za necelých 45 minut. Posluchač takto šíleného mixu pak musí hlídat rovnováhu, protože z tohoto se hlava protáčí dost rychle a často. Držím se zábradlí a dál třídím dojmy.
Tady progres nečekejte. Trojice nabroušených Brazilek předkládá nálož konzervativního thrash metalu, takže jediná otázka je, zda-li má nahrávka patřičný drive a jestli do toho pořádně řeže. Po prvním poslechu se zdá, že je vše v naprostém pořádku.
George v pořádku, riffy v pořádku, ale Mazurkiewicz už je v háji. Minule se to ještě podařilo zamaskovat, ale zde je těch tempově "monotónních" pasáží, kdy Paul chce zrychlit a nejde to, hodně. Se zataženou brzdou na sesli se špičkový death už hrát nedá.
Tohle nešlo načasovat lépe. Babí léto jest v plném proudu, listy začínají pomalu zlátnout a lesní BM náladotvůrci WALDGEFLÜSTER nám k tomu vydávají nové, tentokráte více odlehčené EP. Titulní skladba je jednoduše překrásná a melodii v čase 3:24 nemohu dostat z hlavy už dlouhé tři dny.
...vydali novou desku "Absolutno" a rozjíždí její živé představení. Krátkou zmínku o včerejším brněnském koncertu (podporu poskytli SLAVES OF PASSION a HEIDEN) najdete na naší facebookové zdi.
Tak jak se kalifornští NIGHT VERSES na svém minulém albu podruhé narodili jako čistě instrumentální skupina, tak se s ní můžeme nyní setkat znova. A vrhá se na nás se snad ještě divočejší a především komplikovanější deskou, kterou jako by chtěli obhájit vlastní vizi čisté instrumentace. Parádní.
Unikátní kapela. Při té tvrdosti, intenzitě, virtuozitě nebo rytmických zlomech jdou skladby pořád po melodii a groovu. Bicí nádherně padají do riffů a občas zní až unisono (vím, je to blbost). To je charakteristika celé tvorby DF. A letos? Zase paráda!
4. živák za posledních 7 let (Wiki), přičemž základ tvoří furt ty samé skladby z 80. a 90. let? KOMU? No dobře, poslechnout se to dá. Tracklist je stejný jako 27.4.2022 na Flédě. Zvuk měl být čistší a mělo to víc řezat, když už. Mediolanum non capta est!
Definitivní provar. Sebevykrádání, občas i doslovné (riff v první skladbě v čase 04:23 už jsme slyšeli?), přehršel rozvláčné akustiky, Hussova klenutá sóla nefungují, ani La Rocque to ničím zajímavým neobohatil. Řídké jak po šaratici a úplně bez náboje.
Bolestné probouzení z hypnotického snu, tak působí drone minimalismus úvodu alba svérázných Italů, kteří z táhlé zvukové plochy propukají v dusivý sludge hukot s doomovou tuhostí. Objevují se paralely i k NEUROSIS. Album se specifickou atmosférou, na které je potřeba mít tu správnou náladu.
Vysoce očekávaný debut nezklamal. Tlupa neotesaných OS death/doom metalových neandrtálců přizvala do plesnivé jeskyně dalšího dominantního samce. INCANTATION / IGNIVOMOUS / DEAD CONGREGATION. Oproti dva roky starému EP oceňuji větší komplexitu a cit pro detail.
Temné jeskynní kvílení je opět zde a úkrok ala "Hallucinogen" se zas nekoná. Neva, tvorba BaN je totiž tak specifická, pohlcující a v dávno odlité formě variabilní, že i kdyby tito (právem) elitářští Francouzi nasrali do sklenky okurek, s chutí to sežeru.
Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN) se snaží svým kolegům, mimo jiné část sestavy EVERY TIME I DIE, vyřvat díru do hlavy. Divoký hardcore s nějakým tím metalcore zjemněním, ale především riffový masakr, co chvílemi řeže jako stará PANTERA.