Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ukrajinec Molodtsov na svém třetím albu zabředává do hororového doomového bahna. Hrubé i melancholické s dokonale temnou atmosférou. Skvělá hra s plazivými motivy a zvuky, povedené po zvukové stránce, hutné kytary v dusících riffech i cinkavý klavír.
Skvělá výpravná instrumentálka ze švýcarského Zurichu s dominujícím klavírem a občasnými smyčcovými plochami někde na pomezí postrocku a scénické hudby. Rozmáchle epické i komorně itnimní momenty ve velmi povedeném balení.
I když přes vrchního kontrolora žánrové Reinheitsgebot Reapera tenhle německý blackmetalový pastry sour neprošel, mohu garantovat, že lahodná směsice agresivních červených bobulí a emo mučenky zalahodí tvrdým patrům všech, kterým v metalu nevadí ovoce.
Ano, je to tak, jak dí vítěz letošního ročníku prestižního Koštu kysaného zelé v Mikulčicích. Nová deska skutečně šlape a ač obsahuje i několik málo průměrnějších kousků, nutí mě neustále pokyvovat hlavou do rytmu. Nostalgický výlet na samý úsvit devadesátek v podání zásadních žánrových klasiků.
Úvodní skladba naznačila, že by se po všelijakém (semi)akustickém lavírování mohlo navázat na zlaté období ze začátku milénia. Ale kdež! Tohle je stále takový nudný ospalý bezpohlavní melancholy art pop rock. KATATONIA je už skoro 15 roků mrtvá. RIP!
Po návratových katastrofálních deskách z první dekády se člověk zase může na nové album této legendy bez obav těšit. Na pohodu, šlape to, odsýpá to, žádná křeč, žádné umcaca. Nejlepší deska kapely z tohoto tisíciletí. "World Demise" samozřejmě nedostižná!
První singl "The Songs Of The Whales" spolehlivě nahání husí kůži a je tak, doufejme, předzvěstí znamenitého alba. Ale opatrně s takovými úsudky, aby to nedopadlo jako vloni u EREB ALTOR, jejichž "Vargtimman" zdaleka nenásledovalo hymnus "I Have The Sky".
První blackmetalová deska roku 2023, která mě opravdu zaujala. Má to vše, atmosférické napětí, hutné pomalé plochy i ostré nářezy. A správně kanální vokál, který nezůstává jen u jedné polohy.
Můj sedmiletý synovec by nadšeně zvolal, že tohle album přece mají za výlohou v přilehlém hračkářství. Tak hrozivý je onen dvouplošník na obalu. Neškodná, sterilní deska pro adolescenty, kteří si myslí, že poslouchají black metal, ale nikdo jim ještě nestačil vysvětlit, jak má vlastně vypadat.
Restů z loňského roku je plno. Andzjel je tak silná až pohlcující deska, že mě poněkud zachvátil stud, že jsem se k ní dostal až nyní, a proto chybí v mém žebříčku. Kdybych ji stihl naposlouchat dříve, umístila by se přesně na druhém místě.
Když se řekne hrubozrnný OSDM inspirovaný INCANTATION, představíte si plesnivou jeskyni, jejíž prostorami rezonuje znepokojivé zaříkávání. V případě PHOBOPHILIC dostanete temnotu i hloubku, nicméně setkáte se i s inteligentní formou života disponující geny DEMILICH. Hravý, techničtější cavernous DM.
Instrumentální math rock, který i přes množství zdánlivě chaotických postupů neztrácí logiku. Místy trochu smrdí po starých THE MARS VOLTA, každopádně příjemný výlet do experimentálnějších oblastí rockové hudby.
Nechci teda moc předbíhat, ale tady jsme velmi blízko nejpřesnější seriálové adaptaci nějaké skvělé počítačové hry. Držme si palce ať to vydrží, možná se to konečně podaří!
Bažinatý OSDM je mojí radostí. TRIUMVIR FOUL opět těží z odkazu McEnteeho rohaté modly, nicméně své si berou i z více tradičního US old schoolu (DEICIDE). Sestava z Oregonu se neřadí mezí ty nejtěžší a nejzvrhlejší žánrové váhy, a to i přesto, že ani jí nechybí onen znepokojivý rituální podtext.
Divoká techno death metalová řezničina, která i přes programované bicí působí živě. Vše dílo Rafala Bowmana, který si na doplnění vybral i správného vokalistu. Ve výsledku dravý prog metal, i když někdy je to možná až příliš překombinované.