Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debutové mini SÉPULCRE se nese ve znamení old school DM oděného v poněkud vyhrocenějším hávu. Pokud se ve vašem přehrávači občas objeví třeba GRAVE MIASMA, nesáhnete moc vedle. Kvalitní francouzský polibek, jen se nebojte toho hnilobného zápachu a nečekaného kousnutí do jazyka!
Ani 7-letá nahrávací pauza nepomohla bývalým powermetalovým hvězdám, aby nezněly jen jako stín své někdejší slávy. Nové album je jako kolovrátek a na skutečně silný motiv na něm nenarazíte, ani když si na něj posvítíte lampičkou z detektivní kanceláře.
Progresivní instrumentální rock koketující s djentem i jazzem. Mladí Švýcaři pojmenovaní podle hitovky od ANMALS AS LEADERS svoji inspiraci nepopírají, přidávají ale mnoho svého. Velmi příjemná hravá a chytrá deska plná žánrové otevřenosti a šarmu.
Revoluce to není, ale to nic nemění na tom, že ten film je rozhodně událost roku. Oproti minule o poznání rodinnější, výpravnější, dějově více spletitý a technicky vyšperkovanější.
Zvukově povedená postrocková deska z Paříže, která velmi zajímavě pracuje se syntezátorovými rejstříky, má jediné slabé místo ve chvíli, kdy se snaží experimentovat se zpěvem. Úplně zbytečně.
Pacifista, ktorý v mene mieru ide na ruku tyranom, antiglobalista, ktorý roky pred covidom strávil na celoplanetárnom turné: to je Roger Waters dnes. Zábudlivcom sa pripomína lockdownovým EP, na ktorom siaha dekády vzad. Pesničky sú to stále dobré, ale...
Každá nová kolekce DRUDKH znamená zcela zásadní událost na atmo blackovém poli. Charkovská eskadra tentokrát emitovala (možná až příliš) rozvážnou a přemýšlivou nahrávku, z jejíž tracklistu vyčnívá strhující epos "November". "All Belong To The Night" nemůže chybět mezi deskami roku.
THE DEAR HUNTER mají svůj mustr pod kůží a na to začínají doplácet. Po sérii výborných desek jako by přišlo zklamání. Nebo je "Antimai" až moc dospělým albem, kde se specifická aura propadla z progresivní uvolněnosti do seškrcené klidnosti?
Zcela zničující EP. Australané ESKHATON pokračují ve své krasojízdě odporně zatuchlými bažinami. Naprostá povinnost pro všechny plesnivé příznivce vyhrocené staré školy od IGNIVOMOUS až po IMPETUOUS RITUAL. Poslední položka "Nethereal" je pak mimořádně nesportovní záležitost.
FALLS OF RAUROS klidně mohli nahrát "jen" atmo blackovou desku a bylo by to zcela v pořádku. Nicméně pánové nejsou tak skromní, přihodili špetku folku, vykouzlili četné progové ornamenty a dokonce vytáhli z depozitáře i death metalový riff. Hravý a úžasně lehce poslouchatelný BM.
Půlhodinka nezávazného chrastění ve společnosti nových REVOLTING vám uběhne jako voda. Kor když je napěchovaná nekomplikovanou švédskou death metalovou klasikou ve stylu těch nejvíce líbivých poloh DISMEMBER. Jednoduché a repetitivní, ale jak říká klasik: „Šlape to!“.
Nový singl Hetfieldovců rozpoutává vášně: je jako z "Kill ´em All" nebo jako z "Hardwired... To Self-Destruct"? Nebo jako z obojího? Zakopává se na něm METALLICA definitivně? Nebo ne? Podle mě se hlavně fajn poslouchá, ať už evokuje, co vlastně chce.
Předkrm před březnovým dvojalbem. EPčko zastihlo kapelu trochu dále od black metalu, který vlastně vždy svým přístupem znesvěcovali. Současná podoba se dá popsat jako technický buldozer, který nelidsky řve, glitchuje i romanticky vrní.
Ok, kolik tomu týpkovi z Nashvillu je? 20? A mydlí melodický USBM, který strčí do kapsy většinu letošní konkurence. Vražedně ostré riffy, punková energie, téma japonských splatter hororů, sem tam emo folková vsuvka. Měřák talentu letí vysoko. Objev!
Čelní srážka “Kill ’Em All” a “South Of Heaven” na setkání milovníků Dračáku. Energií bublající thrash metalová řež s báječnou rytmikou, řezavými riffy a chytlavými texty. Deska, která si fantasy epiku dělá po svém a valí se jak hordy Orků. Bijte je!