Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud jste oddanými sluhy devadesátých let a nad postelí vám visí plakát NECROPHOBIC, musíte zpozornět. Za projektem IN APHELION stojí Sebastian Ramstedt, mozek výše zmiňované black/death metalové ikony. "Moribund" disponuje širším žánrovým záběrem, nicméně příbuzenský vztah zapřít nedokáže.
Ač nejsa příznivcem louten ni píšťal, veselého hradního hodokvasu či reje opilých panošů, musím konstatovat, že mě výpravný medieval BM s vysoce melodickým vkladem v podání VÉHÉMENCE zaujal. Nejlépe je v těch nejvíce nasypaných pasážích a pokud možno za asistence tradiční nástrojové skladby.
Čelní střet přímočarého BM se starou švédskou black/death metalovou kulturou. Příjemné melodie (GATES OF ISHTAR na steroidech, případně pak vlivy DAWN), ale také spousta rutinních momentů. Vokál je slabší, snaha o co nejvíce "evil" vyznění působí úsměvně. Texty jsou pak čistá mateřská školka.
Z těžce zkoušeného Charkova zní další z řady EP s visačkou SVRM. Opět vysoce příjemná deska, která sice není tak silná jako „Zanepad“, nicméně i tak jasně ční nad průměrem. A kdo se má postavit do řady zájemců? Příznivci AFSKY, částečně WOODS OF DESOLATION a hlavně pak zásadních krajanů DRUDKH.
Zhudebněná poezie podzimních mlhavých rozbřesků. Švédští GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR vydávají po dlouhých jedenácti létech desku, která svojí atmosférou překonává většinu postrockové produkce.
Těch výborných desek je v posledních dnech příliš. Kanaďanům se podařilo bez debat navázat na fenomenální minulou desku „The Wake“. Každá skladba je jiná a přesto každá jsou ryzí VOIVOD. Po všech stránkách skvělé.
Amíci si předchozí skvělou nahrávkou nasadili laťku proklatě vysoko. Tentokráte jsou o něco písničkovější, jejich tradiční verze progresivního rocku je možná i krapet jemnější, každopádně materiál na novince, ač příjemný, přece jen zaostal za očekáváním.
VHB nikdy nepatřili k nějakým tvrďákům a svůj svébytný (prog)rockový styl šperkovali jinými ornamenty, než higainem kytar. Novince by však více vzruchu prospělo, je opravdu až moc klidná a brnkací, i když se samozřejmě stále jedná o nadprůměrný materiál.
Už dříve naznačený směr zjemňování projevu sám o sobě není problémem, ale v muzice, jíž nedominují zboostrované kytary, hledám výraznější pnutí. Letos někam uletělo. Tohle je tak melancholicky pohodové, až by u toho jeden i přes vrstevnaté aranže usnul.
Pařížská varianta doom/dark ambientní divy typu CHALSEA WOLFE zahalující svůj vokál do pozvolných kytarových ploch a líných dunivých rytmů. Kdyby SÓLSTAFIR chtěli hrát víc „drone“ a měli ženský vokál, bude to znít takhle.
Album, které přišlo jako blesk z čistého nebe. Bez nějakého varování. Francouzi možná nejsou na první poslech tak ohromující jako minule, stále jde ale o desku, která je výjimečná v rámci scény a bude vévodit výročních žebříčkům.
Novinka je o poznání přístupnější a melodičtější, než jsem očekával. MESHUGGAH natočili album, které zachovává jejich kruciální polyrytmické vzorce, ale současně neobsahuje jejich pověstný odosobnělý chlad.
Nová belgická šestičlenná továrna na postrockovou epiku. Spousta zajímavých pasáží a pár odpustitelných klišé. Přimlouval bych se za širší využití trubky a zajímavějších syntezátorových rejstříků.
Temná brněnská smečka se vrací v hvězdné sestavě (mj. Mike Wead či Snovonne), se stejně temným konceptem nevyřešených vražd, které se odehrály na chlup přesně před sty roky v Bavorsku, a soudě dle premiéry klipu k singlu "The Farm" se máme na co těšit.
Jakobyste zkřížili PALLBEARER a starou KATATONII. Hutná náladovka z chilského Coquimba je pro mě nezajímavějším objevem minulého týdne. O to víc, že za ní stojí jediný talentovaný multiinstrumentalista.