Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z připravovaného alba je venku jen pár tracků, ale dámy a pánové, toto bude lítá řež. Skladba „FN SCAR 16“ je metalovou nukleární centrifugou postavenou nad jedním riffem, který vás odstřelí do úplně jiné dimenze. Za mě nejočekávanější album ledna.
Překvapení z Itálie. VERTEBRA ATLANTIS působí na death/black metalovém poli a rozhodně se zde nebojí divoce manévrovat. Technicky složitá, vyspělá a explozivní směs mající slušné ambice oslovit jak milovníky temného experimentálního BM, tak i příznivce kapel typu GORGUTS, AD NAUSEAM nebo ULCERATE.
Stejně jako na kolegu RIPa, ani na mě výpravný BM s "medieval" dotekem nepůsobí zrovna depresivně. Naopak musím konstatovat, že některé melodie jsou skoro až příliš optimistické, což mi úplně nesedí. Osobně bych lehce osekal i stopáž, nicméně první i poslední skladbu bych ponechal v plném znění.
Čtvrtá deska britské hrubé postpunkové party zatím po všech stránkách překovává předchůdce „Ultra Mono“. Pestřejší ve výrazu, zajímavě experimentální ve zvuku, temnější v náladách a intenzivnější v pocitech.
Další skvělá deska kalifornských dříčů, kterým je škatulka metalcore už dávno hodně těsná. Ale stále to tam je, i když dochucené od elektroniky až po trochu retro thrash a death prvky. A hlavně hodně intenzivní projev.
"Djevel" v jazyce norském znamená "Ďábel". Nepřekvapí, že tenhle rohatý hraje zrovna BM. Nejedná se však o bezhlavý útok, ale o výpravnou jízdu nočními hvozdy. Melodický atmo BM letos zažil silný rok a DJEVEL rozhodně patří k tomu nejlepšímu. Závěrečná skladba desky je toho jasným důkazem.
Další black metalová one man show, tentokráte z Ostrovního království. Dle záměrů autora Joe Hawkera má jít depresivní fúzi blacku a funeral doomu. Pro mě je to velmi výpravná, povznášející hudba plná nádherných melodií.
Životaschopný OSDM hybrid čerpající sílu jak z US, tak evropských kořenů. Spokojenost vyjádříme nad slušnou instrumentací i sympatickými pokusy o vstup do techničtějších vod. CONJURETH naopak musí začít více kouzlit na poli songwritingu, závěr v podobě "The Unworshipped" budiž první vlaštovkou.
Projekt členů TOMB MOLD a INNUMERABLE FORMS. Zasněná hudba na pomezí deathu, doom metalu a cinkavých ech a flangerů. Metalová podivnost v nejlepším slova smyslu. Hluboce zasněný metalový bastard.
Hrozně mě baví, jak se tihle kluci vyvíjí. Pro mě už dávno svoji tvorbou přeskočili THE OCEAN, ze kterých vzešli. Nový materiál je chytřejší, písničkovější, atmosféričtější i přístupnější. Jedna z kapel, co zraje jak víno.
FUNERAL MIST znovu dokazují, že nejsou ordinární BM kapelou. Arioch vyrukoval se studeným, nepříjemným, nicméně vysoce variabilním materiálem - kompozičně, atmosféricky, tempově i vokálně. Chuť experimentovat je všudypřítomná, v "Children Of The Urn" dokonce zazní pravověrný hevík.
Kdybych neseděl uprostřed sálu, tak bych asi poprvé z kina odešel před koncem. Chtělo se mi křičet. Při poslední třetině jsem se modlil, aby postavy co nejdřív někdo zabil a byl už konec. Překombinovaná blbost, která dává krutou facku fanouškům.
Vůbec nechápu, proč tento skvost Rudi Rus neprohnal Shoutboxem už před deseti měsíci, když toto EP vyšlo. Nejchlupatější doomová deska na Slovensku. Kvalitní kolomazný buldozer, který na pravém břehu řeky Moravy dlouho chýbal.
Jeden z najlepších deathmetalových albumov tohto roka prišiel celkom nečakane v decembri. Štýlové intro z Exorcistu a už sa na vás valí stará škola hrubozrnného BDM z New Yorku. Fantastická rúbanica.
Když nemáte ULCERATE, tak tam dejte THE TEMPLE. Majitel zlatého hrdla, Paul Kelland, si odskočil od domovské kapely a zplodil životaschopného levobočka. Podoba tam samozřejmě je, nicméně "The Temple" je méně variabilní a naopak více tlačí na pilu. Přesvědčivý, dominantní death/black metalový epos.