Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud milujete milionkrát ohraný speed metal s pištivou vokální ozdobou, jste u Švédů na té správné adrese. Jinak vás čeká jen kopřivka, pláč a skřípění zubů, pokud byste se pokoušeli něco takového doposlouchat až do úplného konce.
Ne to není vítěz soutěže o nejvíc klišé název pro atmometal (nebo je?), ale v pořadí již sedmá řadová deska one-man projektu z Portlandu. V mixu éterického postrocku s uhánivou black metalovou rytmikou a skřehotákem jsem už dlouho neslyšel nic neplšího.
Sólovka zpěváka z DAUGHTERS. Důkaz, že jeho hlas prostě nestačí. Pokud je mu partnerem jen přehlídka jalových industriálních pazvuků, tak jeho repetitivní řvaní vyznívá do prázdna.
Je to velké. Velké a rozmanité třeba jako obraz "Pobití Sasíků pod Hrubou skálou" od Mikoláše Alše. Je proto nesmírně složité do toho proniknout, protože se musíte věnovat všem detailům zblízka, ale i celku z větší dálky. Takže recenze bude. Ale vydržte.
Pro temný bažinatý stoner není lepší název. Upoutávka na to, že existuje pohrobek po kapele NIKANDER trpí jen zvukem ze zkušebny, který by zasloužil mnohem více plnosti a hlomoznosti. Ale držím palce do budoucna.
Když se vám stane, že si po prvním poslechu libovolného nového alba musíte hnedle znovu pustit konkrétní skladbu, je to neomylné znamení, že je to kus s velkým "K". A přesně to se mi dnes stalo u osmé položky "Ahoj lidi" žhavé novinky brněnské legendy.
Angus McFife se ocitl na dlažbě a po smršti fanouškovských reakcí se začíná prát špinavé kapelní prádlo, v případě basisty Jamese Cartwrighta možná i pěkně odporné. A nejvíc to odnese ten posluchač, který věřil v ryzost kapelního humoru... vážně smutné.
Zajímavá britská instrumentálka, která je rozkročena někde mezi postrock a metalovou progresi. Plejáda náležitě prokreslených a vypointovaných nápadů s nezbytnou atmosférickou výpravou.
Baltimorská omladina svými koncerty bourá Ameriku. Ačkoliv nová, v pořadí třetí deska výrazně měkne a citelně se stahuje z hardcorových pozic, tak energie, kterou sálá, dokáže způsobit takovou divočinu, jenž nevykazují ani ty nejživelnější kapely na Obscene Extereme. Dejte si na YT nějaký živák.
Minisériu od Hulu si pozrite bez ohľadu na vzťah k THE BEATLES či názor na Ricka Rubina. Šesť čiernobielych epizód je o tom, ako dvaja hudobní "nerdi" univerzálnym jazykom hudby debatujú o jednej z najdôležitejší ér v histórii rocku. 100% vášeň + 0% ego.
Ááá...áááá...ááááá. Je tam toho míň, ale Einar zase dominuje a kapela mu dělá ušlápnutou stafáž. LEPROUS mají úžasný potenciál, ale takhle si nechat tu muziku kurvit vokalistou, to je až trestuhodné. Ostatně soudím, že Solberg by měl být konečně vyhozen.
Soubor mrazivých zvuků od Lawrence Muggeruda ze CYPRESS HILL. Atmosféra sychravé podzimní noci v patologické laboratoři. Nejtemnější věc, jakou jsem za posledních pár měsíců slyšel.
Nová death metalová naděje z Texasu pod křídly stáje Blood Harvest, která navazuje na úspěch BLOOD INCANTATION a to nejen hudebně ale i tematicky. Pokud se vám stýskalo po vesmírném death metalu s kanálním vokálem, kde se plíseň kříží s toxickou chemií, tak tady jeden je.
Extrémne nadupaný blackmetal synergicky pretkaný akustickými a depresívnymi náladami je pre mňa tohtoročným prekvapením. WOLVES IN THE THRONE ROOM, RUINS OF BEVERAST aj DEAFHEAVEN so svojimi novinkami dostávajú ťažkú konkurenciu.
Parádní čtení na letní dovolenou, jež by v příručním zavazadle nemělo chybět žádnému pořádnému metalistovi. A že byl Bruce vždy tak trochu svůj? O to zajímavější řádky se jedná, to je zřejmé už z prvních stránek osobité procházky jeho pamětí.