MAYHEM - Atavistic Black Disorder / Kommando (EP)
Tři jalové věci (z nich dokonce dva bonusy) odpadnuvší z nevýrazného "Daemona" a čtyři křečovité punkové coververze bez přidané hodnoty. K čemu a KOMU?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tři jalové věci (z nich dokonce dva bonusy) odpadnuvší z nevýrazného "Daemona" a čtyři křečovité punkové coververze bez přidané hodnoty. K čemu a KOMU?
Bude mě zajímat, jakým způsobem to všechno vzniklo a jak se nahrávalo a samozřejmě předpokládám, že kolega Louis vyzpovídá i hlavního aktéra. Každopádně nostalgie funguje spolehlivě, skladby má člověk za ty roky najeté, tak hned další repete...
Do studia je dobré chodit s kompletně předem nachystaným materiálem, protože udělat dobrou studiovou nahrávku z jednorázové improvizace, byť tedy sebedelší, je záležitostí spíš jen pro vyvolené a evidentně nad síly jinak zdatných výmarských Jezdců.
Dávná "Metal Queen" pořád jede a před šedesátkou vydává i nové album. Spolehlivě by s ním roztancovala každý letní parket v ČR, takže si lehko představíte ten učesaný a nekonfliktní rock, jaký obsahuje. A pokud ho snad neuslyšíte, taky se nic nestane.
Místo pro tuhle nahrávku zůstávalo v dějinách československého heavy metalu tak trestuhodně dlouho prázdné, až měl člověk strach, že už se nikdy nezaplní. Takže je opravdu skvělé, že se jí konečně vůbec někdo ujal, no a že tím někým je zrovna Dodo.
I po tuctu poslechů mi na jazyku ulpívá hořký pocit nenaplněných nadějí. Švédové našlápli směrem k progresivním kompozicím, leč ty nevyznívají přesvědčivě. Ač je album melodické (až hrůza) a líbivé, v hlavě mi nedokázala pevně zakořenit jediná skladba. A to je u AT THE GATES až strašidelný pocit.
Nový videosingl a první studiová nahrávka Železné panny po 6 létech zní jako nikoliv špatný přebytek z nahrávání "The Book Of Souls". Oceňuji na něm zejména perfektní vykouzlení atmosféry postapokalyptického světa a riff, který má ambice kousat.
Po záchvěvu naděje na zase jednou solidní metalový výkon na tři roky starém albu "The Sacrament Of Sin" to zatím vypadá, že novinka se prakticky jen topí v klasickém vlkodlačím klišé. A nespasí to ani singl, který mi v uších zní jako "Bíst of čemodan".
Někdejší mé poblouznění skladbou "Hexenhammer" zůstává nadále osamoceno. I další deska Švýcarek je prázdná jako horní půlka přesýpacích hodin po dosypání písku a tím pádem naprosto přesně symbolizuje bídu dnešního zcela přesyceného trhu s heavy metalem.
Doom metalová klišé říznutá ambientem s podmanivým éterickým vokálem? Možná jo, ale já to Danielovi A¨nghedemu, někdejšímu zpěvákovi a kytaristovi CRIPPLED BLACK PHOENIX, žeru i navijákem. Vesmírná metalová meditace na více jak hodinové ploše.
Další zajímavý one man projekt na hraně instrumentálního prog rocku a djentu. Tentokráte za ním stojí coloradský milovník vícestrunných kytar Derek Woolley a s jistotou lze říci, že jeho sólový projekt o několik koňských délek překonává Woolleyho kapely FALL OF SCYLLA a PATH OF GIANTS.
To obludnější z dvojčat. Zatímco "Avow" je klasickým albem PORTAL, jeho nehezká sestra "Hagbulbia" je žánrově jinde. The End Mills se tentokráte otáčejí hlavně v noisových polohách, přičemž si zachovávají onu pro PORTAL tolik typickou zpustošenou atmosféru. Field recording ze samotného srdce pekla.
Desáté studiové album někdejší supermetalové mašiny nabízí po nejdelší nahrávací pauze v její historii krom (zřejmě) labutí písně Burtona C. Bella už jen klasický koncentrát toho, co je k mání na albech předešlých. Neurazí, ale, bohužel, ani nenadchne.
Deska, se kterou konzervativní příznivec temného USDM nemůže sáhnout vedle. Žánrová stálice, jež vždy stála tak trochu ve stínu slavnější dvojice IMMOLATION & INCANTATION, přichází na trh s přesvědčivým a dobře poslouchatelným materiálem. Delší skladby pak snesou i přísnější měřítko.
Kdyby "Land Of Darkness" vzniklo v roce 1997, nikdo by se tomu nedivil. Ač ze slunného Řecka, WINTER ETERNAL do posledního puntíku ctí odlehčený melodický BM severské provenience. A nejvýstižnější přirovnání? Tentokráte ne tolik DISSECTION, ale spíše nejrychlejší polohy GATES OF ISHTAR.