OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Samozřejmě, že Katatonia nic horšího než nadprůměr nenapíše :) Tahle deska mi trošku splývá, dost podobné motivy, nepřijde mi nějak lepší nebo inovativnější než předchozí...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Ďalší skvost týchto Švédskych melancholikov. Na hudbe KATATONIE obľubujem hlavne kontrast RENKSEHO introvertného vokálu s tvrdým gitarovým spodkom, a toho si na THE GREAT COLD DISTANCE užívam v hojnej miere. Aj tak, ich naj album TONIGHTS DECISION (moj subjektívny názor!), už asi ostane navždy neprekonaný. Nejde ani tak o inštrumentálnu stránku veci, ale skor o tú nezameniteľnú auru tohto nadčasového dielka. V každom prípade na aktuálnom počine skupiny opať nachádzam nádherné emócie a poctivú porciu typickej škandinávskej sofistikovanej hudby. EDIT: Súhlasím so Saponátom, ktorý napísal, že recenzenti, ktorý dali 7 a menej by si mali dať facku a napočúvať ešte raz. Ja len dodám, že po facke ešte pre istotu aj ľadovú sprchu a potom znova počúvať a počúvať! Hlavne Rudko, toho sa to asi týka najviac. JULY http://www.youtube.com/watch?v=gLEogbdozHc MY TWIN http://www.youtube.com/watch?v=ZPSGS-ymseI DELIBERATION http://www.youtube.com/watch?v=7z1lntprsUw
-bez slovního hodnocení-
Proste KATATONIA!!! Není co dodat ;o))
víc rytmiky, mene linek, mene linek postavenych na zpevu..a to je skoda, protoze Katatonie umi vic linky nez rytmiku..nebo uz ne? I tak asi 5-6 skvelych pisni. Ale na poslednich dvou albech byly skvele vsechny.
Pre mňa to bola rovnako prvá doska od Katatonie, rovnako som si ju obľúbil, (ako je možné, že tak kvalitná kapela mi tak dlho unikala...) no hodnotiť musím aj po oboznámení sa s predchádzajúcou tvorbou vysoko. Dokonca veľmi vysoko ;) Imho famózny song je July :D
Tohle byla první deska od Katatonie, kterou jsem slyšel. Na prvních pár poslechu jsem se vysloveně nudil, pak už to bylo čím tím lepší. Poslouchal jsem tuto desku fakt dlouho, ostatní desky jsem neměl, vysloveně jsem si ji zamiloval. Pak přišla diskografii a deska se mi teď oproti ostatním CD zdá vysloveně slabší, druhá část vyloženě monotónní. Takové skladby jako "Deliberation", "Soil´s Song", "My Twin" nebo "Journey Through Pressure" jsou famózní, ale zbytek docela slabý a stereotypní na kapelu takového formátu.
Krásná muzika
Presne katatonia ako má byť..
-bez slovního hodnocení-
O fous lepší jak Viva emptiness.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.