MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší skladby: 1. Riot of Violence 2. The Pestilence 3. Under the Guillotine
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jo, tak tohle album (jehož obal se mi jako mládežníkovi moc líbil) už je o třídu lepší než debut Endless Pain. I zvukově je to poslouchatelnější. Vzhledem k tomu, že jsem album slyšel až v posledních pár dnech, budu muset při hodnocení odhlédnout od historických konsekvencí a toho, že jsem jej neslyšel v době, kdy to musela být pořádná thrashová bomba. Nejlepší songy: titulní a Under The Guillotine + bonusy.
-bez slovního hodnocení-
Explozia zbesilosti, energie a zloby - Kult ZLA v tom najlepsom slova ZMYSLE:-) pop metalovi rebeli Metly Cruue a Def Geppard s trvalou na hlave, tigrovanymi elastakmi a s krizikom v uchu sa museli po vypocuti PTK urcite posrat od hrozy :-) Jorgen na bicie sa 38 min. marne snazi dohnat zbesilu palbu Milleho riffov a uhanajucu bassu Roba... co kupodivu Albumu dodavu este brutalnejsiu zivelnost a skutocne zabijacku energiu... A toto vyslo pol roka pred REIGN IN BLOOD.... masakre typu seven churches, evil invaders, bonded by blood, carnivore a nightmares theatre dostali dalsieho zakrvaveneho kamarata Amen Tma, zaliezam naspat pod nahrobny kamen !
Dobrý album... hlavne to intro sa mi páči... krákanie vrán, pomalé sólovanie... a hneď za tým zbesilosti typu Ripping Corpse, Pleasure To Kill, Under The Guilottine... rešpekt vtedy úplne mladým chalanom
Napriek tomu, že v mojom okolí všetci z tohoto albumu omdlievali, ja som si plával na vlne "Reign in blood".... Aj z nemeckej scény som mal radšej Destruction či Sodom, ale neskôr ma aj Kreator dokázali zaujať.... "Pleasure to kill" ma ale minulo....
Keď toto uzrelo svetlo sveta, tak aj velikáni zo Slayer sa museli cítiť ako teplouši :-) výdatná porcia mladíckej energie, facka americkému thrash metalu, z ktorého majú mnohí dodnes modrinu...
-bez slovního hodnocení-
umna je to endorama. ale aj toto nieco znamena
Kult a kvaĺita zároveň.
Nedokázal som tomuto albumu prísť na chuť. Nejak zvlášť ma nechytil.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.