MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
no comment
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Uvědomuji si, že tato deska je u fanoušků thrash metalu absolutním kultem, přesto tady budu asi v opozici, protože mě zase tak jednoznačně do kolen nikdy nedostala. Důvodem bude zřejmě to, že jinak výtečné riffy na desce jsou místy překryty zběsilou rytmickou mašinérií, což v mých uších výsledný dojem trochu zabíjí - skladby ze druhé poloviny alba jsou navíc dle mého o poznání silnější než začátek desky. Původní verze alba navíc neměla ideální zvuk a tak tenhle nedostatek vynikl ještě více, než by bylo zdrávo. Na stranu druhou nemohu opomenout, že album obsahuje absolutní klasiky thrash metalu jako "Pleasure to Kill", "The Pestilence", "Riot of Violence" nebo "Under the Gullotine", jejichž stylový přínos je neoddiskutovatelný. Album zběsile šlape od začátku do konce a mírné uvolnění přinášejí snad jen skladby na remasterované verzi alba, kde kapela v bonusech "Take Their Lives" a "Awakening of the Gods" zabrousí i do středních temp. Pleasure to Kill je deska, kde kapela sešlápla rychlostní pedál až k podlaze, přesto vrchol kapely je u mě někde jinde.
je to riadny masaker...fakt kultová doska
Pleasure To Kill !!!
V tej dobe (7 trieda ZŠ) som myslel ,že to nemožu hrať ľudia!
Prasopal jako prase. Jednou za čas potěší velmi. Častěji ale pouštím jiné fošny.
-bez slovního hodnocení-
Toatlni nahul, takhle si predstavuju thrash
Nejtvrdší a nejlepší album Kreator.Pro mne nepřekonatelná,prdelnakopávající klasika.Deska s největším nasazením a razancí,která při poslechu svou silou doslova drtí.
ja se k tomu albu dostal vlastne az nedavno, a byl jsem velmi mile prekvapen. Hudebni naivita a neumetelstvi (ovsem ve skousnutelne mire) je zcela vyvazeno/prevazeno nasazenim a atmosferou. Ta nahravka ma neskutecny koule a poslech tyhle jednoduchy thrashovy hoblovacky neni rozhodne nuda.
Ve své době téměř bezchybný s bezkonkurenční thrashový nátěr, ale vždycky jsem měl ještě raději debut Endless pain. Ach ta krásná nostalgie...
hezká vzpomínka - možná ještě někde vyhrabu ohranou sonku .... akorát už nemám kazeťák
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.