MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nerezavějící klasika.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
kreatooor!
-bez slovního hodnocení-
kultovka jak hovado
Nakonec přece jen ohodnotím. Dnes jsem si to pustil z hooodně ohoblované kazety a můžu říct maximááááááálníííí spokojenost :oD Je to pitomost, ale taky kult jako prase. Je to pitomost, ale úžasná. Mám jasno =)
Dnesuž poněkud arhaické album,ale ve své době kult :-).
Na svoji dobu supr, dneska rozhodne neurazi... Slusna deska
The colour of your blood from your open body, Is all I wanted to see Tasting the blood from your lips as you die means satisfaction to me Pleasure to kill!!! Nemůžu hodnotit míň, prostě nemůžu... :-)
Nejraději mám sice Terrible Certainty, ale Pleasure zaslouží maximum, za nejen na tehdejší dobu neslýchanou symbiozu brutality a agresivity, za to, jak moc ovlivnili spousty dalších kapel.. Nezapomenutelná deska, a když se pak ještě naučili pořádně hrát, bylo vymalováno...
Náhodou lahoda:-)
Klasika a naivita, ale fakt supr chlapi. :O)
uaaaaaa
Trochu tupota, ale mám ju rád :-) Občas potrebujem vypnúť a vtedy sa takéto zverstvo hodí.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.