OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Určitě lepší, než předchozí popové Silent Force. WT mírně přitvrdili, ale přesto zůstali víceméně v mainstreamu. Hezké melodie a skvělá zpěvačka dělají z tohohle alba výbornou odreagovací záležitost, ale bohužel se velmi rychle oposlouchá... BtW: Závěrečná Forgiven je opravdu krásná a dojemná , přesně tenhle styl balad mě vždycky dostane. ;-)
-bez slovního hodnocení-
Skutočne uznale kývam hlavou a hlboko oceňujem súčasnú tvár Within Temptation. Táto kapela má každé album úplne iné a to je veľmi dobre. Je mi jasné, že na minulom Silent Force vyčerpali títo holanďania snáď všetok svoj potenciál a preto som čakal, že nové album bude slabšie. Možno je aj najmenej geniálne zo všetkých, ale nič mu to neuberá na kvalite. Najtvrdšie album WT je popové? To snáď nie. Je síce ako vyšité do rádii a televízie, ale pop vyzerá celkom inak. Nepáčia sa mi tu iba skladby What have you done (tá je až príliš komerčná a žiaľ slabšia ako hociktorá pieseň od Evanescence) a Final Destination (Sharon sa tu uchýlila k telefonovaniu). Najviac sa mi lúbia skladby Frozen, Our Solemn Hour (tá je nesmierne dynamická a chytlavá) a predovšetkým Hand Of Sorrow (na Silent Force by bola najslabšia, tu patrí k úplnej špičke). The Truth Beneath The Rose mi dosť pripomína skladbu Secret Alibi od Helloween. Kráľovnou tohto albumu je záverečná nádhera v podobe balady Forgiven, ktorá ma dohnala takmer až k slzám. Balady robia títo holanďania vskutku úchvatné. Sharon tu už síce nepredvádza tak ohromný hlasový rozsah ako minule, jej spev je prispôsobený potrebám albumu. Občas ale spieva dosť zvláštne. Toto album je viac pesničkové a menej fantasy, ale chápem kapelu, že chce osloviť čo najviac ľudí. Aj nadaľej zostanú u mňa WT v TOP 10 najobľúbenejších kapiel. Silný zážitok.
Kam to půjde příště?
Tak je to pop. A co? To jsou Nightwish taky.
Bombastické aranže a mohutný zvuk zakrývající jedno velké NIC.
předchozí album se mi celkem líbilo a občas, když jsem měl chuť na něco sladkého jsem si ho pustil ale tenhle popík ve mě při poslechu vzbudil takovou depku že jsem si hned po tom musel pustit Limbonic Art abych si spravil náladu
Pro mě je to jedno z jejich nejlepších alb, né-li vůbec nejlepších
Ha - a ja dám pekne krásne plný kotol !!! Prečo? - skúste mi vymenovať aspoň 3 kapely za posledných pár rokov, ktorých piesne na posledných 3 albumoch boli každá nielenže dobrá, ale vynikajúca... hmmm A to že je to pop, to mi je srdečne u zníženého chrbátu - vyskúšajte napr. taký Marillion !!!! No a Sharon je samozrejme naj vokalistka, takže kroch kroch :-)))))
WT nestojí na místě a album od alba se neustále vyvíjejí. A tak po skvostném Silent Force přicházejí opět s něčím jiným. Sharon zpívá jako nikdy předtím - předvádí úplně nové rejstříky a místy je k nepoznání. A nejen díky tomu je hudba dynamičtější než dříve. Bohužel tím utrpělo (skladbu od skladby více či méně) to nejdůležitější, co na WT bylo jedinečné - Atmosféra. Ačkoli jsem po mnoha posleších (zpočátku mi přišla deska nevýrazná, což bylo částečně způsobeno tím, že jsem čekal jiného) objevil krásu novinky, atmosféru se až na pár výjimek nepodařilo tomuto albu plně vdechnout. Za nejpodařenější skladby považuji Hand Of Sorrow, The Cross a Frozen.
Mother Earth to není, tvorba WT je stále průměrnější...
Po přečtení recenze jsem se docela zhrozil a s hrůzou jsem zapínal tlačítko play. Výsledek ale není tak špatný. Zní to docela dobře a skladby jako The Howling, What Have You Done a The Cross jsou prostě skvělé!
Umelé, načačkané nič niekde na úrovni Evanescence.
Dobra kapela, dobry zvuk, dobra produkcia.. A viac asi nic
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.