OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Podla mna lepsie, tvrdsie a rozmanitejsie album s mensim podielom orchestru nez Silent Force. Recenzia mi pride dost mimo, no co, kazdy mame svoj nazor.
Kurnik šopa to album mě ale zklamalo. Zajimavé na téhle kapele už je jenom Sharon. K názoru podobenství s Evanescence se připojuju, bohužel:-(.
Ne.
Pro Within Temptation mám zkrátka slabost! Jejich starší desky mám moc rád, miluju hlas Sharon, viděl jsem jich živě, kde mě totálně dostali do kolen (samozřejmě že Sharon) a moc jsem se těšil na jejich nové album. Možná jsem sám, ale předchozí "Silent Force" beru jako nejlepší album skupiny. Mám moc rád i "Mother Earth", svoje jsem si našel i na "Enter" ... a pak se mi do ruk dostal singl "What Have You Done", málem mě kleplo. Evanescence na druhou, tohle jsem fakt nechtěl. Narozdíl od druhých jsem v předchozí desce jsem neslyšel příchuť této skupiny, možná kromě "Stand My Ground". Ale tady to je úplně evidentní. Přidat scratche, ubrat orchestru a nový singl Evanescence je tu. Samotné CD tak hrozné není, jen je prostě celé nemastné-neslané. Inu, poslouchá se to dobře, ale nic mě na tomto neohromuje. Album jsem točil pořád dokola, za každou cenu jsem se do toho chtěl dostat, ale marně. Když už se mi album celkem začalo líbit, tak mi to vydrželo 2 dny a definitivně jsem ho zahodil. Prostě projde ouškama bez vážného vzrušení. Jediné opravdu výborné momenty slyším v "Our Solemn Hour" a v "Hand of Sorrow". Hlavně (příjemně vlezlou) melodii první zmiňované písně jsem měl v hlavě dlouhou dobu a aspoň trochu to připomínala ty staré WT. Druhá jmenovaná píseň je bomba! Co se týká orchestrální sekce, tak ta se mnou nic nedělá a už vůbec nic Sharonin zpěv, ve kterém zdaleka už nesídlí ty emoce a procítěnost, které mě při poslechu vynesly až někam do nebe. Takže suma sumárum: Dobře poslouchatelná záležitost, ale na starší desky zdaleka nemá. Chybí pořádná čarokrásná kompozice jako na deskách minulých (ze Silent Force se mi první vybaví "See Who I am", z "Mother Earth" - "Ice Queen"), chybí i silná melodie pro pomalou píseň (kde jsou ty krásné chvíle, které jsem prožíval při "Memories" a dalších skladbách?). Šedivý průměr, které z průměru vytahuje má zaujatost k této kapele a 2 písně, které jsem zmínil. Jo a jestli je to pop je mi šumafuk. "Silent Force" se mi zdá popovější a o to kvalitnější.
slušná deska dle mého,pravda stereotipní a jednoduché kytary, kliše, ale to v tomhle stylu není na škodu si myslím, skladby The Heart Of Everything,the truth beneath the rose či howling jsou pěkné songy, sharon zpívá nejlepé co jsem u ní slyšel a srovnávat to s evanescence mi přijde hodně primitivní a neuvážené, tahle kapela je o několik tříd kvalitnější, evanescence je kapela jenom o dobrém zpěvu, hudba odpad,což není tenhle případ uplně jinak rozhodně zajímavější věc než poslední trapně nudní Nightwish
Já sice nevím zda do redakce dorazila ta samá deska co já poslochám několik týdnů. Pop? Vždyť kytar je tu víc, než na minulém albu, bicí jsou pestřejší, ještě vymakanější zvuk, orchestrace. Sharon je vynikající, zejména songy The Cross, Hand Of Sorrow, vata je pro mě snad jen poslední song, který není špatný, ale proti zbytku alba je to pokles kvality, ale i tak, tohle album vám v mp3 přehrávači dlouhý čas zůstane.
Je to dobré. Ale ja chcem počuť metalové Within Temptation.
Kapela se timto albem dostava presne tam,kam zacli od minuleho alba smerovat. Do pr*** + klenutost Sharonina vokalu v nekterych pasazich (jako za stara) + cit pro melodii a misty dobre napady + par opravdu vydarenych songu s melodiemy v duchu Silent Forece (Forgiven,The howling,the cross,the truth beneath the rose) - silena vatovost a klise - drhnuti 3 a 1/4 akordu ,stereotypni nu-metalove/evanescencecovske rify - predvidatelnost a jednoduchost konceptu - paberkovani ve stylu Evanescence a Lacuna Coil a misty mi to prislo i jako kopirak Nightwish To vsechno kdyz odmyslim,ze zanr ktery chteji hrat,nebo hrali je uplne jinde nez ma byt...ze to uz z 80 procent neni metal ....ze je to cukrkandl ...a s ohledem,ze sem je opravdu do ted mel rad ....
Nuda, nuda, pekny motiv, nuda. Z milosti 4 a dufam ze tento album uz nikdy v zivote nebudem pocut
lepsi nez The Silent Force
Kopirka Evanescence? Rozhodne, pokud ale vysledny material predci original ve vsech smerech, proc ne.. Album plne hitu s jen minimem vaty, tedy to, co Evanescence nikdy nedokazali - i kdyz je pravda, ze takova Our Solemn Hour je priserna a kvalitu prvnich tri skladeb trochu dozene az zaverecna Forgiven. Jinak vcelku souhlas s recenzi. Jen skoda, ze zrovna Within Temptation.. styska se mi po Enter.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.