NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CHLAPI, TOTO JE METALLICA!!!!!!!
Je to retro, ale napodiv ma celkom baví, je to Metallica, akurát že sa príliš potrebuje "vykecávať", osekať to o 20 minút a bodov by bolo viac.
-bez slovního hodnocení-
ja jsem spokojen....ani jsem to nečekal ...ty voléééé
je to také pekné počúvanie ale chcelo by to aj niečo trochu ine a recyklovanie stareho materiálu ale dá sa len nechápem prečo každá pieseň musí mať nad 7 minut + lars ak to ma hrat na koncertoch tak boh nas ochranuj
Dost dobré Já jsem jenom hodně zvědavý, kam bude Metallica pokračovat příště...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Prvni tri skladby slusne, nicmene je to fakt moc dlouhe a ty ehm..bici;) Navic mam u ostatnich skladeb pocit (cest U III), ze se jedna spis o nahodily jaming nez vysledek prace na studiove desce. Ale uvidime po par dalsich poslesich. BTW pripada mi, ze se spojuji spis motivy z Loadu a Reloadu a Masteru nez z Blacku. Ale krome zminenych vyjimek mi chybi drive.. Zatim za 6,5 ------------------ Edit (22.1. 2009): Tak fakt ne.. Bod za predchozi zasluhy zustava, ale jinak musim jit dolu.. Prekvapuje me kritika Cyanide...skladba, ktera patri na albu mezi ty lepsi
Směr správný, délka ukrutná...osekat z každé skladby alespoň 2 minuty a hned bych to zařadil mezi skvosty LOAD/RELOAD, takhle mě to spíš sere než baví.
příšerná délka, příšerné bicí
Ach ta délka, ta délka... Raději příliš nepřemýšlet nad hodnotou vzájemného poměru počet minut/nápady. Jinak slušné.
Metallica je v roce 2008 zpět. A to nejenom s novou nahrávkou, ale je opravdu ZPĚT. Po příšerné blamáži St. Anger je rozhodně Death Magnetic příjemným překvapením a rehabilitací. Metallica dokázala nahrát opravdu dobré skladby (That Was Just Your Life, Broken, Beat And Scarred, All Nightmare Long, The Judas Kiss, My Apocalypse), skladby tak na půl cesty (The End Of The Line, The Day That Never Comes, Cyanide), jakožto i úplně zbytečné vycpávky (The Unforgiven III., Suicide And Redemption), ale i to k Metallice patří a kapela se s tím tentokrát popasovala statečně. S čím se bohužel opakovaně vůbec nepopasovala je troška soudnosti ohledně stopáže jednotlivých skladem, potažmo celé novinkové desky. 75 minut je neúnosně moc, protože spousta nápadů, i těch dobrých, se zbytečné točí příliš dlouho dokola. Poslech na jeden zátah je tak hodně obtížnou výzvou. Kdyby kapela vysypala všechna esa z rukávu na ploše max. 40-ti minut, šel bych s hodnocením rozhodně výš. Personální slabinou je opravdu Larch Ulrich, jehož výkon za ostatními opravdu přeci jen zaostává, na druhou stranu nějakým zázrakem do celkového obrazu desky pasuje. Ke zbytku sestavy připomínky nemám a k produkci vlastně také ne. Zvuk je slušný a mne určitě neurazil. "Poševní" cover art se ovšem příliš nepovedl, ale to nemá na hudební výsledek samozřejmě vlivu. A závěr? ----> S Metallicou se rozhodně ještě musí počítat a já osobně opravdu oceňuji z jak hluboké žumpy se ve svých letech, a po tolika letech v byznysu, dokázali po minulé desce vyhrabat.
Album z průměrnými riffy, přepálenou stopáží a opravdu nudnými kytarovými sóly. Neurazí, nenadchne.
Pan Ulrich je hlavnim duvodem proc body dolu, a niz to nejde pac jsem ve slabe chvilce dal svatemu hnevu 5.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.