NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jednoznačně nejlepší deska v historii kapely
Produkce / zvuk naprosto příšerný, co se týče mixu a masteringu je to ještě horší jak St. Anger. Lars a jeho výkon je o třídu horší než ostatních jeho spoluhráčů. Dávám 6/10 Dal bych možná i více nebýt té katastrofální produkce, uvidím jaké to bude po naposlouchání DM z Guitar Hero III, hry kde je jiný mix a mastering a tak tam není tolik zkreslení a nulová dynamika a maximální hlasitost jako na původní verzi na CD. ...tak i když je GH3 lepší, vše zabíjí neúměrné natahování, kdyby album mělo 45 - 50 minut tak by to bylo možná i nad 7, tahle velmi lehký nadprůměr.
nádhera
Metallicu mam rad. Skladby su vyborne, ale zvuk akosi stale nechapem. 17 rokov stare Cierne album ma podla mna lepsi zvuk. A stopaz: mohli ubrat, ale aspon to vpratali na jedno CD.
-bez slovního hodnocení-
Chápu lidi, kteří na Metallice vyrostli. Asi bych se taky díval na tohle album jiným způsobem, ale jako posluchači, který má rád současný metal mi nezbývá než dát 3... Nijak mě to nepřinutilo si to pustit si znovu,nevtáhlo mě to ,žádná atmosféra ,žádný nápad,žádný tah na branku=3
Pokud bych měl hodnotit s odstupem několika měsíců, tak pár skladeb už vynechávám - instrumentálka (má jeden dva zajímavé momenty, ale až pozdě pozdě pozdě po začátku), TDTNC (hrozná, a hrozně udělaná vykrádačka), Cyanide (nuda, nuda, šeď, šeď). Ostatní si ovšem rád poslechnu, baví mě, a baví mě dost, i když úvodní That Was Just Your Life už se poté nic nepříblíží. Na druhou stranu i přesto, a i když souhlasím s argumenty typu produkce, Larsovy bicí (stejně si podle mě dělal alibi na živé provedení, už teď má problémy to udýchat, tak aby si ještě na nové desce zadělával na nějaké frikule, při kterých by si během koncerti vykašlal plíce), a v některých momentech i délka skladeb, mě tohle album baví.
Hoši, ne
-bez slovního hodnocení-
metallica me proste nikdy nebavila(cest vyjimkam, ale je jich veru malo) ...master of puppets a ride the lightning sem dal s primhourenim obou ocnich vicek 5 bodu, tady to musi jit logicky dolu a to o dost, prekonal jsem se a tu fosnu poslechl, ale nezaujalo me tam vubec nic, takze:
-bez slovního hodnocení-
6 bodov tak akurat. Zvuk sa mi nepaci a hlavne cez sluchatka to neni ono. Ale lepsi nez Anger. A zeby toto mal problem Ulrich zahrat na zivo-tak to by uz bol totalny amater. Sak tam nehra nic zlozite. Skor naopak jednoduche ritmy. Najlepsia skladba The day that never Comes. a Unforgiven 3 tam nemuseli vobec davat a Sucide and redemption mohla mat 5 minut. 10 minut jej uskodilo
Death Magnetic je kvalita. Neviem, ako to zvladne najma Ulrich nazivo, ale v studiu vsetko ok. Necakal som od toho tolko...
ale jo, je to slušná deska, s hodnocením jsem otálel a zkoušel se, jak se říka dostat do děje, což se povedlo jen zlehka, na desce je mnoho skvělých pasaží, ale bohužel ne skvělých skladeb jako celek, výtečné nápady střídají vycpávky a nudu, nejvíc jsem si oblíbil Broken, Beat And Scarred, tato skladba je podle mě jediná dotažené do konce jak se patří, kritizovaná The Day That Never Comes se mi taky moc líbí, jednodušší rádiovka, která mě narozdíl od většiny místních nijak neuráží, každopádně přeceňována deska, jak byl St. Anger až chorobně podceňován a vyloženě fuckován, tak u novinky je to přesně naopak
Ani já jsem už nečekal takový návrat zpět (myšleno v dobrém slova smyslu), a to i přesto po albu St. Anger, které bylo dosti, jak bych to řekl - "syrové" a "plechové". Nevím jestli jsou to ty správné výrazy, myslím ale že bylo kvalitní a ten zvuk si prostě taková skupina jako Metallica mohla dovolit a já zas mohl mít k této skupině opět obrovský respekt, že do něčeho takového šly, nekoukaly se nazpět, a ačkoliv ne zrovna mladíci, složily a nahrály album s takovou odvahou a zejména pak s takovým zvukem. Na tomto albu jsem však zároveň pocítil, u Metallicy poprvé, pocit, kdy deska zní jak nekonečný jam muzikantů při zkoušce (není myšleno pro všechny skladby). A co jsem pocítil na St. Anger, se mi jeví zde na novince opět podobně.. Ale abych přistoupil k osobnímu hodnocení, pokud srovnám desku s některou z prvních čtyřech, moc bych nedal, protože to jsou perly a nasadily laťku zatraceně vysoko. Celkově je pro mne deska slabší i než St. Anger, avšak má zase několik větších (myšleno silnějších) momentů než zmíněná předchozí placka, za které já osobně považuji All Nightmare Long a The Day That Never Comes. Ještě bych se na závěr vrátil k tomu, co již bylo z části řečeno: když si vezmete, že Kill´Em All vyšlo už v roce 1983 - sakra to je čtvrt století!!! K*rva jsem zvědavej, která kapela bude po takovejch letech (a v tolika letech!) hrát jako Metallica. Když si taky vezmu, kolik maj prachů, jak jsou a jak byly slavní, mohly se na to klidně vybodnout, ale oni nám dál hrnou ten nášup a právem se tak zapsaly a ještě dále zapíšou do historie metalové a rockové hudby. Ještě bych vyzdvihl ty délky skladeb, sakra to je neuvěřitelný! Jinak za kapitolu samotnou považuji u Death Magnetic zvuk, který byl tak neskutečně zprasen, že to snad ani není možný a cena Grammy za tuto "práci" - no comment!!! Když už nikdo jiný, tak Lars Ulrich by se měl nad sebou zamyslet, namísto "boje proti pirátům" kdysi by si měl hledět toho, aby audio cd nahrávky nezněly jako empétrojky! Dávám, kolik dávám...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.