NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Cekal to asi malokdo,ale myslim, ze muzeme rict, ze Metallica je zpet. Ano je to tak, tohle album ji jednoznacne vraci mezi metalovou elitu. Bohuzel to trochu kazi napr. song Unforgiven III, ktery povazuji za nejslabsi clanek desky (na album se proste nehodi). Jinak je to narez v podstate od zacatku az do konce, na tohle jsem cekal opravdu hodne dlouho (da se rict, ze souhlasim s recenzi). Diky za to, doufam, ze dalsi placka bude nemene nabusena!! PS. cim vickrat si to pustim, tim mne to prijde lepsi a lepsi.
samozrejme uz to niesu albumy z 80 rokov ale za snahu nehrat stale to iste len s iným obalom platne davam 20 marca 2024 dávam 6 - dobré album
Konecne sa zmilovali nebesa a Metallica je opat hodna svojho mena! Hammet vie opat solovat. Proste super a aky by este vymenili bubenika tak bomba!!! Zaujimavy deravy digipak.....
metallica sa vratila... a moj palec ukazuje smerom hore album je fakt prepchaty vsetkym moznym "bordelom" a zlepeny do kvalitneho celku (asi patexom). kazdy somg ma niecim uchvatil ale to by bolo na dlhe pisanie. jedina vyhrada patri Larsovy U. a k divne znejucemu rytmicaku ktory sa casom stava nudnym. metallica sa vratila.... a to je dobre
No tá inštrumentálka tam fakt nemusela byť
Album potesil. Ale nemusel mat 75 minut....najslabsim clankom kapely je jednoznacne Ulrich a to jeho ta ta ta- ta ta ta...proste ten bubenik sa nikde neposunul od albumu AJFA. Je to tragicke. Najviac sa mi pacia The day that never comes, All nightmare long a The Judas kiss. Ma to nieco do seba ale ta dlzka je fakt zbytocna. Kazdopadne po velmi velmi dlhej dobe som spokojny. Konecne album ktore sa da vypocut cele.
-bez slovního hodnocení-
slabota, príliš dlhé skladby, málo nápadov, zlý zvuk
Mám z toho podobný dojem jako z posledních Slayer, jenže u nich to byla alespoň dobře zvládnutá rutina. Metallica udělala co musela, ale ne nejlépe jak mohla. Chvílemi dobrá rifovačka připomene staré časy, ale ty nenadálé zvraty budí dojem bezradnosti, Hetfield zpívá už jen silově, Ulrich nepřekročil svůj stín, chybí mrazení nahánějící vznosné nápady (v refrénech), zvuk je špinavý a neodpovídá roku 2008. Kolikrát jsem si ve 3/4 skladby řekl, kdyby teď byl konec, bylo by to ještě dobré, ale oni přilepili další "jiný" rif a pak znovu ojeli ten ústřední nápadík, čímž snížili jeho lesk ... To vše způsobuje, že délka alba nudí a uspává. Měli to osekat,zhustit do délky Reign In Blood, vypustit instrumentálku a místo Unforgiven III si víc pohrát s Day that never comes...
16.9.09 - 8/10 listopad 09 - kucíí kucííí tak tady sem fakt šeredně přestřelil, tahle deska v sobě nic, ale vůbec NIC, co by mě přimělo jí dneska poslechnout znova ... omluva všem jasnozřivým, tohle je fakt do pár kolovrátkovejch riffů zabalený prázdno. Je mi to hrozně líto, ale jdu o půlku dolů
-bez slovního hodnocení-
Po 2-3 posleších: Zvláštní jamsession, riffy, riffy, zmatek, nápady poslepované podle momentálního impulsu. Těžko se v tom orientovat, ve skladbách není žádný "řád". The Day That Never Comes - hodně divná a patrněji než všechny ostatní skladby zvláštně poskládaná z nesouvisejících částí. The Unforgiven III - po slibném úvodu se to zase divně láme - celkem otřesný nástup. Po několika dnech a x posleších: Skvěle propracované a strukturované skladby, výborné riffy i sóla, dobré pasáže, všech tisíc a jeden nápadů do sebe dokonale zapadá. The Day That Never Comes - skvělá gradující skladba v duchu One či Fade To Black - líbí se mi víc než Welcome Home. The Unforgiven III - po slibném úvodu přichází slabší nástup, nicméně skladba je to dobrá, i když předchozí dvě verze jsou lepší. I když je album vzácně vyrovnané a hodně nadprůměrné (snad jen instrumentálka vyčnívá směrem dolu), tak za nejlepší skladby považuji: gradující "baladu" (strhující v každé své pasáži) The Day That Never Comes, hitovou All Nightmare Long a riffový výplach (v duchu geniální Dyers Eve) My Apocalypse. Death Magnetic je nečekaně dobrá deska, která zastiňuje většinu jejich alb a v mém osobním žebříčku se umísťuje na třetí pozici - před Master Of Puppets.
i když jsem nikdy nepatřil k fanouškům metalliky a tato deska to těžko změní přesto je to supr deska
vynikajuci album......ci uz po stranke hudobnej ale rovnako tak aj po stranke textovej!........
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.